Zámek Třebíč

25. 10. 2023

Geografie:

Zámek se nachází ve stejnojmenném městě, které leží asi 30 km jihovýchodně od Jihlavy a 56 km západně od Brna.

Historie:

Počátky kláštera souvisejí se založením benediktinského kláštera nad řekou Jihlavou roku 1101. Třebíčský klášter založili Litold Znojemský a Oldřich Brněnský. V těchto místech se stýkala hranice moravského a znojemského údělu, tvořila ji řeka Jihlava. Byla to také cesta vedoucí z Rakous, přes jižní Moravu dál do Čech, proto klášter také plnil funkci obrannou. První stavbou tohoto kláštera byl kostel sv. Benedikta vysvěcený v roce 1104. Původní klášter se nedochoval a ani není známo jeho přesné místo. Vznikl však v blízkosti opevněného dvorce, který pařil zřejmě rodu Slavníkovců. Mezi lety 1240 - 1260 byla přistavěna nová trojkřídlá klášterní budova vytvářející Rajský dvůr, tato stavba je dnes dochována zdivem ve sklepích a v přízemí budovy zámku, zejména v západním a východním traktu. Klášter připomínal spíše nedobytný hrad s pásem hradeb, zesílených baštami a věžemi. Na jihovýchodním nároží dnešního zámku je dodnes patrná spodní část raně gotického věžovitého stavení s malými hranolovými okénky. V severním vstupním traktu je hranolová věž, jiná, původně vstupní věž, je zachována zčásti na východní straně v ohradní zdi. Věž západního vstupního křídla má pozdně gotickou úpravu. Klášter byl oporou církevní moci, ale také střediskem vzdělanosti a umělecké činnosti. Kolem roku 1260 vznikla i bazilika svatého Prokopa. Nejstarší listina, ve které je Třebíč zmíněna jako město, byla napsána v roce 1277. Vývoj města i kláštera zpomalily válečné události na konci vlády přemyslovské dynastie a vnitřní neklid země v prvních letech vlády Jana Lucemburského. Povolení opevnit město hradbami a příkopy bylo uděleno roku 1335 Karlem IV. a Janem Lucemburským. To městu však moc nepomohlo, protože jej na konci 14.století neblaze zasáhly bratrovražedné boje mezi markrabaty Prokopem a Joštem. Postavení kláštera se poté ještě více zhoršovalo, za husitských válek je obsadili táborité i sirotci. Husité také drželi i město a to až do roku 1435. V roce 1468 při válkách mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem bylo město uherským vojskem obléháno, dobyto a velmi poničeno a na několik let přestalo dokonce existovat. Klášterní statky roku 1468 získal přívrženec Zdeněk ze Štemberka, následně jej roku 1480 získali páni z Lomnice a v roce 1490 jej získal Vilém z Pernštejna. Město bylo mezitím obnoveno, ale po roce 1492 mnohokrát vyhořelo, proto bylo několikrát znovu obnoveno i přebudováno a proto se až na některé domy nedochovala jeho renesanční podoba. V roce 1525 vyměnil Jan z Pernštejna statky s Arklebem Černohorským z Boskovic, který přál evangelíkům a proto byl klášter násilně zrušen. Vzápětí jej roku 1528 Pernštejnové získali zpět a neměli zájem na úpravách poškozeného kláštera, jediné co opravili do dnešní podoby je křížová chodba a víc se zajímali o jeho přestavbu na zámek. Odstranili mnohé jeho části v místech dnešních hospodářských budov a zasloužili se o rozvoj města. V roce 1556 panství prodali Osovským z Doubravice, kteří nechali budovu kláštera přestavět na renesanční zámek. Nejdříve bylo upraveno přízemí, postaveno vysunuté jihozápadní křídlo přistavěné k starší ohradní zdi, dále se přistavělo další patro hlavní trojkřídlé části a severní křídlo, sem byl poté přeložen hlavní vchod do zámku průjezdem s hranolovou věží. Později došlo také k přistavění západního křídla. Vdova po Smilu Osovském se roku 1613 znovu provdala za Žerotína, avšak když po bělohorských událostech s ním musela odejít do vyhnanství. Panství tak roku 1529 postoupila svému bratrovi Adamovi z Valdštejna. Roku 1643 byl zámek obléhán Švédy. Koncem 17.století byla zahájena přestavba zámku. Jihozápadní křídlo bylo rozděleno na osm čtvercových pokojů se štukovou výzdobou. Současně byl upraven i kostel, z jehož kněžiště vznikla zámecká kaple. Z původní vstupní věže na východě se na čas stalo vězení. Přístupová cesta z Žerotínova náměstí byla zastavěna. Přestavba byla dokončena ve dvacátých letech 18.století. V letech 1765 - 1769 trpělo město hladomorem stejně jako celá Morava. V letech 1821 a 1822 město poničily dva požáry. V roce 1830 se městem prohnala jedna z větších povodní. V roce 1832 začala ve městě řádit cholera. Roku 1886 bylo město připojeno k železnici. Rozvoj města se zastavil během druhé světové války. V Třebíči sídlila německá posádka a židovské obyvatelstvo žijící se zde od 16.století bylo vyhnáno a transportováno do koncentračních táborů. Roku 1945 byl zámek Valdštejnům zabaven. Po druhé světové válce ve městě rostla síla komunistů. Po únoru 1948 byly zestátněny velké společnosti a město se rozvíjelo dál podle centrálních plánů. Na zámku se roku 1953 po důkladných úpravách usídlilo Západomoravské muzeum. Byl obnoven i zpustošený zámecký park a zlepšen vnější vzhled zámeckého areálu. V roce 1985 se městem prohnala další z velkých povodní, později se povodně do města vrátily ještě v letech 2005 a 2006. Od roku 2003 se v zámku nachází Muzeum Vysočiny. V roce 2018 byl zámek zapsán na seznam Světového dědictví UNESCO.

Natáčení:

Markéta Lazarová, Podivný host, Faust a Markéta, Ztracená brána, V erbu lvice, Jan Hus, Hlas pro Římského krále

Majitelé:

1.církevní majetek (1101 - 1421, 1435 - 1468)

2.husité (1421 - 1435)

3.Zdeněk ze Štemberka (1435 - 1480)

4.Páni z Lomnice (1480 - 1490)

5.Pernštejnové (1490 - 1525, 1528 - 1556)

6.Arkleb Černohorský z Boskovic (1525 - 1528)

7.Osovští z Doubravice (1556 - 1613)

8.Žerotínové (1613 - 1629)

9.Valdštejnové (1629 - 1945)