Zámek Rájec nad Svitavou
Geografie:
Zámek se nachází ve stejnojmenném městě v okrese Blansko. Město leží asi 5 km severně od Blanska na řece Svitavě.
Historie:
První písemná zmínka o Rájci nad Svitavou je z roku 1141 za listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka. Tehdy byly v blízkoti dvě osady Rájec a Jestřebí. Panství patrně posléze patřilo pánům z Rájce, protože již ve středověku na území Rájce stály dvě gotické tvrze. Existence starší z nich je předpokládaná již ve 13.století, patrně roku 1236, společně s novější je v písemných pramenech doložena ve 14 a 15.století. Větší tvrz je lokalizována do míst tzv. Hradiska severozápadně od Rájce, menší v blízkosti současného zámku, nicméně jejich přesná poloha ani podoba není známa. Tvrze byly pobořeny nejprve za domácích markraběcích válek mezi lety 1354 - 1411. Roku 1385 měl Rájecké panství Ješek Puška z Kunštátu, jeho syn je roku 1412 prodal svému příbuznému Aleš z Kunštátu a Lysic. Posléze byly tvrze pobořeny roku 1431 při nájezdu husitských vojsk, naposledy se zmiňují roku 1446 jako pusté. Po husitských válkách od roku 1440 patřili olomouckému biskupství. Roku 1464 Rájecké panství koupili Bedřich, Bohuš a Petr z Drnovic. Ti obnovili jednu z tvrzí v jejím gotickém stylu, ale následně ji v roce 1570 kompletně přestavěli na renesanční zámek a podstatně přestavět a rozšířit. Budova byla čtyřkřídlá, dvoupatrová s pravoúhlým arkádovým nádvořím a věží nad hlavním vchodem. K zámku patřila ještě zahrada s bludištěm, jejíž součástí byla sala terrena kruhového půdorysu a velká ptačí klec. Kolem bylo postupně vybudováno předzámčí s hospodářskými budovami z větší části dosud zachovanými, zatímco zámek samotný byl zcela zničen požárem v roce 1756. Rod Drnovských v roce 1618 vymřel v mužské linii. Poslední majitelkou byla Karolína Drnovská, která si vzala Georga Ehrenreicha z Roggendorfu. Po její smrti roku 1667 přechází panství právě na rod Roggendorfů, kteří jej vlastní až do roku 1763. Zámek už se neopravil a zůstal v troskách. Roku 1763 panství koupil Antonín Karel ze Salm-Reifferscheidu, který zahájil budování nového sídla. Stavba byla pojata na způsob francouzských letohrádků, o její francouzské orientaci svědčí dispozice jednotlivých křídel i charakteristická mansardová střecha členěná vikýři. Je to stavba rokokového klasicismu, která představuje syntézu forem pozdního baroka a francouzského klasicismu. Jednalo se o tříkřídlou budovu, jejíž hlavní budova měla dvě patra. Centrálním bodem se stal ústřední sál prostupující oběma patry, kolem nějž byly symetricky navržené obytné, reprezentační a další prostory. Jednotlivé trakty pak ohraničují východně orientované čestné nádvoří. Stavba zámku probíhala v letech 1763 - 1769. V roce 1764 bylo přistoupeno k úpravám průčelí a interiérů. Vznikly oba jižní pavilony, severní tzv. kuchyňský pavilon, zároveň byly vybudovány koutové spojky u jižního i severního pavilonu a došlo k srovnání plochy budoucího nádvoří. Roku 1769 byla započata úprava zámecké zahrady, navážela se zemina a stavila se ohradní zeď. Původní park zaujímal pouze plochu od zámku směrem dolů k obci. Pod hlavní zámeckou budovou vznikly terasy a parter s vodní kaskádou a dalšími oživujícími prvky. Následně se pokračovalo v pracích na zámeckých budovách a v hlavní budově se pracovalo na umělecké výzdobě. Největší proměnou prošly místnosti v přízemí, byly upraveny novorenesančně kazetové stropy a dřevěné obložení stěn. Postupně docházelo i k výměně původních parketových podlah. Tehdy byl vystavěn i průčelní podjezd a křídlo mezi jižními pavilony. Vznikly dnes již neexistující stáje, uzavírající východní stranu nádvoří, byl dokončen druhý severní pavilon i křídlo mezi oběma severními pavilony. V letech 1791 - 1792 byla v části jižního traktu zřízena nová empírová kaple Nanebevzetí Panny Marie. V letech 1806 - 1808 byla zámecká kaple rozšířena do dnešní podoby. V roce 1830 byla zahrada rozšířena a přetvořena v romantický krajinářský park. Nachází se v něm řada vzácných dřevin, vodopád, louka a systém tří rybníků, napájených samospádovým vodopádem, jenž přivádí vodu i do rybníčku v vodotryskem na nádvoří. Úvoz podél jižního okraje parku byl prokopán v roce 1836, do té doby byla cesta i parková zeď na stejné úrovni s okolním terénem. K parku patřila i oranžérie. Park měl v době svého dokončení člověka nejen bavit, ale i poučit a přiblížit zpět k přírodě. Po svém dokončení sloužil objekt rodů Salmů jako letní sídlo, pobývali na něm buď přes letní měsícem, nebo nejpozději na podzim během lovecké sezóny a až do první republiky, kdy se po zániku vídeňského habsburského dvora do Rájce přestěhovaly natrvalo. Život posledního majitele zámku zásadně ovlivnila národnostní otázka. Hlásil k české národnosti, komisař však při sčítání lidu roku 1930 v jeho nepřítomnosti, na základě údajů komorníka, zapsal že má národnost německou. Za první republiky se národnost odvíjela od mateřského jazyka. Pan Hugo ale mluvil česky a jeho děti také, avšak jeho rodiče mluvili zjevně hlavně německy, proto byl považován za Němce. On sám se však přihlásil do Československé armády a ihned po zahájení okupace přiznal svoji českou národnost vstupem do Národního souručenství na podporu Českého státu, politiky a inteligence a také na protest proti nacistické okupaci. Následně se však kvůli soustavnému a dlouhotrvajícímu německému nátlaku přihlásil k německé národnosti. Bylo mu vyhrožováno, že nepodvolí-li se moi nových pánů tohoto prostoru, tak dojde ke zcizení všech jeho statků ve prospěch vedoucího SS Heinricha Himmlera, budou propuštěni všichni čeští zaměstnanci a jejich rodiny budou evakuovány do Německa. Pan Hugo se nechtěl podřídit o čemž svědčí opakované žádosti pomoci posílané do prezidentské kanceláře Emilu Háchovi, ten se snažil zakročit, ale marně. Po celou dobu války ale pan Hugo odmítal vstoupit do NSDAP, proto v roce 1942 byla na jeho majetek uvalena nucená správa. Ačkoli byl po celou dobu okupace perzekuován, byl na něj vyvíjen nátlak a musel snášet výhružky a k tomu chránit všechny svoje zaměstnance, tak byl po válce považován za osobu státně nespolehlivou, přestože nevyvíjel žádnou protistátní činnost. Poslal žádost o obnovení československého občanství, však naštěstí už se rozhonutí nedožil. Roku 1945 byl Rájecký zámek Salmům na základě Benešových dekretů zkonfiskován. Po skončení druhé světové války byl v zámeckém parku zřízen zajatecký tábor. Během několikaměsíčního pobytu zajatců byl park značně poničen. V parku tak zůstaly pouze stromy, trávníky a keře byly zničeny. Po vypuknutí epidemie tyfu byl tábor zrušen. Roku 1949 byl zpřístupněn veřejnosti, v padesátých letech byla v prvním patře zřízena obrazárna. V roce 1952 bylo v zámku také otevřeno Muzeum Moravského krasu. Roku 1959 se začalo s obnovami fresek, fasád a upravilo se nádvoří ve stylu francouzské zahrady. V padesátých letech byla také kvůli špatnému technickému stavu zbouraná oranžérie a nahrazena skleníky zámeckého zahradnictví. V roce 1960 došlo ke sloučení obou obcí a sloučení jejich názvů. Zahradnictví se od roku 1973 specializuje na pěstování kamélií. V letech 1950 - 1980 byl zámecký park postupně vyčištěn, byly obnoveny porosty a dosazeny nové dřeviny. Zámecká kaple v letech 1970 - 1990 sloužila jako skladovací prostor. Během padesátých let až do roku 1989 probíhaly dle potřeby obnovovací a restaurátorské práce v interiérech budovy. Soudní spory o navrácení majetku vedli Salmové v roce 1992. Další soudní spory probíhaly právě díky Hugo Salmovi, ve dvou soudních sporech dal soud za pravdu Salmům, že pan Hugo nebyl kolaborantem a nařídil omluvy. Zámek zůstal v majetku státu a roku 2001 byl zapsán na seznam Národních kulturních památek. Zámek byl v letech 2001 - 2002 restaurován a byla obnovena kaple. Nedávno se také zpravovala zámecká střecha.
Natáčení:
Četnické humoresky, Poslední aristokratka, Četníci z Luhačovic
Majitelé:
1.Páni z Rájce (1236 - 1385) šlechtický rod
2.Páni z Kunštátu Lysic a Kunštátu (1385 - 1464) šlechtický rod
3.Drnovští z Drnovic (1464 - 1618) šlechtický rod
4.Roggendorfové (1618 - 1763) šlechtický rod
5.Salmové (1763 - 1945) šlechtický rod
6.Československá republika (1945 - 1960)
7.Československá socialistická republika (1960 - 1990)
8.Česká a Slovenska federativní republika (1990 - 1992)
9.Česká republika (od 1993)
Fotografie:
