Zámek Opočno
Geografie:
Zámek se nachází v katastru obce Opočno v podhůří Orlických hov v okrese Rychnov nad Kněžnou. Obec leží asi 30 km od Hradce Králové.
Historie:
Místo bylo osídleno již na konci doby bronzové, avšak první písemná zmínka o hradišti Opočně pochází až z roku 1068 z Kosmovy kroniky. Další listina potvrzující existenci Opočna je z roku 1130 a jde o listinu Soběslava I.. Na počátku 12.století bylo hradiště poškozeno rozsáhlým požárem, při kterém byl zničen val a hradiště tak ztratilo svou obranou funkci. Prvním známým majitelem Opočna je Čeněk z Potštejna v roce 1341. Poté však hrad získali v roce 1350 Drslavici, páni z Dobrušky, kteří se téhož roku stali pány z Opočna. Právě oni na srázu nad zlatým potokem vybudovali opevněný gotický hrad, který roku 1390 prodali Půtovi I. z Častolovic. Kamenný gotický hrad byl vybudován na místě hradiště. Stavba byla vybudována na jihovýchodní části ostrohu. Na jihu a na západu se příkře skláněl nad břehy Zlatého potoka. Hradní příkop přetínal ostroh pod dnešním severním křídlem. Válcová bašta stojící vně příkopu sloužila jako studna. Součástí hradu byla i kaple zasvěcená sv. Ondřejovi. Rok 1400 hrad získal nejvyšší purkrabí Jan Krušina IV. z Lichtenburka a po něm jej drželi jeho synové až do roku 1413. V roce 1416 získal hrad Opočno Štěpán z Dobrušky a Opočna, kterým však tento rod roku 1431 vymřel. Za husitských válek byl hrad dvakrát obléhán. Nejprve v roce 1422 ovšem marně proto museli husité odtáhnout s pořízenou. Již v roce 1425 měli větší štěstí a hrad pobořily. Následně jej dobyl zpět císař, od kterého jej v roce 1436 obdržel i s panstvím Jan z Dubé a na Vízmburku, poté hrad od roku 1441 vlastnil Petr Svojše ze Zahrádky, který jej však získal násilnou cestou. Byla proti němu vedena trestná výprava a hrad se dostal do držení roku 1450 Mikuláši Suchanovi z Libaně, který však již za rok zemřel. Následně hrad opět patřil králi. Roku 1455 se majitel panství stal Václav z Valečova a Kněžmostu. Za těchto pánů v letech 1480 - 1488 proběhla částečná obnova hradu, ale tomuto rodu majetek dlouho nezůstal, protože poslední majitel tohoto rodu jej v roce 1487 prodal Janovi z Janovic a Prešpurka. Následně panství v roce 1495 koupili Trčkové z Lípy. Trčkové na Opočensku zakládali pivovary a rybníky, patřili k největším pozemkovým magnátům v zemi a řadili se mezi nejvýznamnější a nejzámožnější šlechtické rody v Čechách. Hrad za Trčků z Lípy dosáhl významných úprav. Hrad měl podobu trojhrannou, na jedné straně měl městský příkop, který jej odděloval od města. Na dvou zbývajících stranách byli stráně a strážné hradby. Jihovýchodní stranu bránila zejména okrouhlá studniční věž s arkýřem, která také hrad zásobovala vodou. Na západní straně bylo velice rozsáhlé předhradí a tímto směrem také běžela pevná hradba s šesti čtverhrannými baštami. V příkopem vymezeném prostoru vedla cesta podél obytných a hospodářských staveb. Na severní straně ostrohu byla stará původní osada. Kostel Katky boží, který býval farním kostelem této osady, se hřbitovem stál těsně při stráni, páni z hradu do něj chodili brankou přes příkop, jenž se nacházel západně od hřbitova. Stráně jižně a východně u hřbitova byli ohrazeny zdí, o něco dále směrem k severu byla bašta a ještě o něco dále na sever byly hradby. Hrad stál na strmém kopci a tak k podobě pevnosti jakou měl přispěla dlouhá ale úzká cesta z přehradí, protože se do kopce klikatě točila. Hrad byl rozdělen na zadní menší ohradu na samém hřbetu oddělené od krajiny příkopem. U hradní brány za příkopem byla vrátnice a malá zbrojnice. Dále se v prostoru nacházelo malé náměstí a cesta šla dál od brány rovnoběžně s příkopem, tak že mezi oběma dlouhé nádvoří zůstávalo a nad ním tam, kde byli kraje domů k malému rynku obrácené se nacházela hradba. Pak cesta opět zatočila a šla rovnoběžně s domy, směrem k nejširšímu prostoru, jenž bylo obsáhlým místem, kde se konali všelijaké rytířské hry. Odsud se cesta zase zatočila vedla branou před hrad, kde byl ještě jeden příkop. Před ním se cesta spojovala se stezkou, která vedla vedle okrouhlé věže nejkratším směrem k rybníku, aby se odtud mohla spěšně donášet voda. Mikuláš Trčka mladší prováděl stavební úpravy v rámci své snahy vybudovat reprezentativní a správní centrum zvětšujícího se panství, mezi jiným např. zbourání a nová výstavba zadního dílu hradu. Samotný palác stával na místě nynějšího zámku a pravděpodobně v jihozápadním křídle, kde byla rozkošná vyhlídka na lesnaté stráně okolo řeky. Blízko něho pod první čtverhrannou baštou vycházela ve skále chodba do údolí a spojovala bezpochyby hrad s odlehlými částmi předhradí. Tato ohrada nebyla veliká, protože kromě paláce a nevyhnutelně potřebné věže tam nic nebylo. Všechna ostatní stavení byla rozložena v předhradí. V přestavbách pokračoval Zdeněk Trčka, který provedl v letech 1517 - 1573 řadu změn v goticko-renesančním stylu. Nejvýznamnější přestavby provedl Vilém Trčka v letech 1560 - 1567, který hrad přebudoval na zámek. Dostavěl příjezdové křídlo a část západního křídla s arkádami, fasády byly opatřeny sgrafity. K přestavbě ho inspirovala cesta po Itálii. Na původní hradní zástavbu napojil na severu a západě nově vybudované zámecké prostory jejichž součástí jsou i arkády. Po přestavbě vybudoval další objekty v okolí zámku, zejména sakrálního a hospodářského rázu, jako konírny, jízdárnu, pivovar a kostel Nejsvětější Trojice. Příkop vedoucí do zámku snížil a později z něj byly pivovarské sklepy. Na této straně tedy víme, kam až sahal, kam až šel na druhé, severozápadní straně, nelze už poznat, poněvadž při postavení nynějšího zámku příkopy úplně zarovnali. Na nádvoří, mezi zámkem a konírnami se nachází všude navážka. Roku 1569 Vilém Trčka panství odkázal svojí sestře Veronice z Lípy, která byla provdaná za Žerotína. Veronika ale zemřela dříve něž Vilém, proto následně vyvstaly soudní spory mezi Trčky z Lípy a Žerotíny o dědictví. Spor mezi oběma rody se podařilo urovnat svatbou. Jan Trčka z Lípy si roku 1581 za ženu vzal Johanku ze Žerotína. Poslední majitel Jan Rudolf Trčka z Lípy patřil před třicetiletou válkou k největším pozemkovým vlastníkům v českém království. V období stavovského povstání podporoval vzbouřence, ale jejich porážce v bitvě na Bílé Hoře se mu podařilo pomocí prosebných dopisů a úplatků předávaných jeho ženou Marií Magdalenou Lobkovicovou zachránit si život a majetek. Svou vinu si odpykal domácím vězením a díky půjčkám císaři se směl dokonce podílet na pobělohorských konfiskacích, takže jeho majetek ještě vzrostl. Výhodně totiž skupoval panství nejen konfiskovaných, ale i přímo od emigrantů. Právě Jan Rudolf nechal ve druhé polovině 16.století přestavět chátrající gotický hrad na renesanční zámek. V roce 1602 byla Janem Rudolfem Trčkou založena obdélná renesanční zahrada a započata stavba letohrádku. Jižní část parku, tehdy obora, sloužila nejen k lovu zvěře, ale také k chovu hospodářských zvířat. Obora, obehnaná mohutným dřevěným plotem pokrytým šindelem, měla tehdy obrovskou rozlohu. Horní část parku, dnes oblast kolem letohrádku, se využívala především jako zahrada k pěstování zeleniny, konopí a ovocných stromů pro potřeby zámku. Budova letohrádku je jednopatrová, k budově přiléhá schodišťová věž propojující jednotlivá patra. Letohrádek se zámeckou budovou spojuje dvě stě sedmdesát metrů dlouhá nadzemní zastřešená chodba. V roce 1635 došlo k přístavbě míčovny, která překlenula městský příkop. Manželka pana Jana Rudolfa však pořád udržovala kontakt s protirakouskými vzbouřenci, díky čemuž v roce 1635 zavraždili v Chebu nejen Albrechta z Valdštejna, ale také jejich syna Jana Rudolfa Adama Erdmana a následnou konfiskací bylo ukončeno vlastnictví Opočna rodem Trčků. Císař pak panství převede do majetku rodu Colloredo z Wallsee. Roku 1646 obsadila Opočno švédská vojska. V důsledku hladomoru bylo obyvatelstvo postiženo řadou infekčních onemocnění a následnou úmrtností. V roce 1690 byl zámek včetně předzámčí zachvácen rozsáhlým požárem. Ten zničil horní patra zámku, včetně střechy. Stal se ale také důvodem pro rozsáhlou přestavbu. Samotná přestavba se již celá nesla v barokním stylu. Proběhla ve dvou fázích. V první fázi těsně po požáru bylo vystavěno jižní křídlo a nová střecha. Došlo také k úpravě fasád, které tak získaly současnou podobu. Zámek se stal trojkřídlou, dvoupatrovou budovou arkádového typu. Následná druhá fáze přestavby dokončila stavbu hlavní budovy ve vrcholně barokním stylu, kam patří také kaple svaté Anny v jihovýchodním křídle. V letech 1716–1720 byla vystavěna tzv. úřednická budova na severozápadním nároží zámeckého areálu. Došlo k výstavbě správní budovy panství a k rekonstrukci arkád. Úpravu doznala i studniční bašta. Roku 1820 došlo k úpravě parku, který se přeměnil na přírodně krajinářský anglický park. V horní části parku byl zbudován palmový skleník. Jihovýchodní stěna budovy otevřená směrem do parku, prosvětluje hlavní prostory stavby. Je tvořena dřevěnou bohatě zdobenou konstrukcí s litinovými a skleněnými prvky, tzv. lamely. Skleník slouží stále svému původnímu účelu, k pěstování a přezimování exotických teplomilných rostlin, od května do října tyto rostliny zdobí zámecké komnaty a nádvoří. Ke skleníku přiléhá budova, původně využívaná jako domek zahradníka a za první republiky byl v těchto místech zřízen vstup do zahrady, za který se vybíral poplatek. Došlo k zalesnění svahů, úpravám rybníků v údolí, vybudování vodopádů a drobných staveb. Vybudovali se také můstky přes Zlatý potok. Na protějším skalnatém svahu zámku vznikla spleť cestiček a kamenných schodů společně s romantickými vyhlídkami přes údolí na zámeckou budovu a městečko. Celá tato úprava probíhala v klasicistní stylu, ve kterém je upraven i letohrádek, v nedávné minulosti se tyto prostory využívali jako obřadní síň a výstavní prostory. Josef I. převzal panství roku 1852 a musel se vypořádat s obrovskými dluhy, kterými bylo panství zatíženo, ale i vyřešit hospodářské potíže vzniklé zánikem roboty. V letech 1878 - 1879 proběhla náročná rekonstrukce arkád, výměna vikýřů a oprava chrličů. Pokoje v druhé patře západního křídla získaly štukovou výzdobu stropů. Ve východní části, kde byla odstraněna pětimetrová zeď byla vytvořena vyhlídkové terasa. Ta byla schodištěm propojena se zámeckým parkem. Následně se stal majitelem jeho vnuk Josef II., který v letech 1905 - 1925 provedl úpravy interiérů, v rokovém a barokním stylu byl štukovou výzdobou vybaven reprezentační salon, byl postaven kulečníkový sál a v zámku byly umístěny i rodové sbírky obrazů. V roce 1922 došlo k omezenému zpřístupnění zámku pro veřejnost. Po okupaci Čech a Moravy nacistickým Německem se poslední majitel zámku Josef Leopold společně s příbuznými přihlásil k české národnosti. Proto byla na opočenský zámek uvalena nucená správa a v roce 1942 byl zkonfiskován. Po osvobození Československa byl rodině na základě Dekretu o konfiskaci a přerozdělení majetku Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů konfiskován znovu a převeden do vlastnictví státu. Ovšem v případě předložení potvrzení o národní spolehlivosti mohly být učiněny vyjímky. Josefu Leopoldovi však toto potvrzení nebylo vydáno, z důvodu nepřítomnosti v místě, kde se nacházel onen majetek, tedy zámek Opočno. Roku 1967 byl zámek převeden pod správu Státního památkového ústavu. K dalším rekonstrukcím došlo v rozmezí let 1960 až 1990, kdy byly obnovovány fasády a restaurovány a reinstalovány zámecké sbírky. V 80. letech 20. století došlo k vytvoření tzv. Orientální zbrojnice. Po revoluci v roce 1991 příslušníci rodu Colloredo-Mansfeld podali žádost k soudu, ve které žádali o navrácení majetku. V letech 1993 až 2000 došlo k restaurování arkád a k opravám střech zámku. V roce 1995 byl zámek zapsána seznam Národních kulturních památek. Po soudních tahanicích byl zámek skutečně v roce 2003 vrácen Kristině Colloredo-Mansfeldové. Ovšem soudní tahanice neskončili a předchozí soudní rozhodnutí bylo zrušeno, takže roku 2007 byl zámek předán zpět do státní péče. Ovšem do toho roku až po současnost probíhá postupné vracení některého zámeckého vybavení rodině, na základě schválení soudy v České republice, ale také díky účasti Evropského soudu. V současné době se samotná budova zámku skládá ze tří křídel, mezi nimiž se nachází vnitřní nádvoří. Čtvrté křídlo je nahrazeno terasou s výhledem na anglický park a Orlické hory.
Zajímavosti:
Významným společenským a politickým počinem bylo, když se roku 1724 František Štěpán Lotrinský, tedy manžel naší panovnice Marie Terezie zúčastnil honu na opočenském panství. V roce 1813 se na zámku uskutečnilo jednání protinapoleonské koalice, pobýval zde ruský car Alexandr I., pruský král Bedřich Vilém III. a rakouský kancléř Metternich. Na zámku je umístěna etnografická sbírka předmětů z Afriky a Ameriky. Dále je jsou na zámku dva sály s jednou z nejrozsáhlejších sbírek zbraní v České republice. Na zámek byla přivezena z Paříže i tzv. francouzská knihovna čítající 12 000 svazků a obsahující cenná bohemikální díla.
Natáčení:
Jarní vody, F.L.Věk, Babička, Smrt talentovaného ševce, O podezíravém králi, Tajemství lesní země, Z pekla, Božena, Atlantic Crossing
Majitelé:
1.Čeněk z Potštejna (1341 - 1350) šlechtic
2.páni z Dobrušky a Opočna (1350 - 1390, 1413 - 1431) šlechtický rod
3.Půta I. z Častolovic (1390 - 1400) šlechtic
4.Páni z Lichtenburka (1400 - 1413) šlechtický rod
5.Královský majetek (1431 - 1436)
6.Jan z Dubé a Vízmburka (1436 - 1441) šlechtic
7.Petr Svojše ze Zahrádky (1441 - 1450) šlechtic
8.Mikuláš Suchan z Libaně (1450 - 1455) šlechtic
9.Páni z Valečova a Kněžmostu (1455 - 1487) šlechtický rod
10.Jan z Janovic a Prešpurku (1487 - 1495) šlechtic
11.Trčkové z Lípy (1495 - 1635) šlechtický rod
12.Colloredo z Wallsee (1635 - 1942) šlechtický rod
13.Německá třetí říše (1942 - 1945)
14.Československá republika (1945 - 1960)
15.Československá socialistická republika (1960 - 1990)
16.Česká a Slovenská federativní republika (1990 - 1992)
17.Česká republika (1993 - 2003, od roku 2007)
18.Kristina Colloredo-Mansfeldová (2003 - 2007)
Fotografie:
