Zámek Nové Hrady

25. 10. 2023

Geografie:

Zámek se nachází ve stejnojmenné obci, která leží asi 16 km od Vysokého Mýta a 18 km od Litomyšle.

Historie:

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1293, kdy pozemky vlastnil Slavibor z Božího Domu. Vesnice nejdříve náležela litomyšlskému klášteru, který ji snad Slaviborovi věnoval za poskytnuté služby. Přídomek v jeho jméně naznačuje existenci panského sídla ve vsi, nejspíše dřevěného dvorce, který se nacházel nejspíše v místech kostela sv. Jakuba. V letech 1398 - 1421 vesnici vlastnil podlažický klášter, po jehož zániku se v jejím držení vystřídalo několik majitelů z řad drobné husitské šlechty. V roce 1436 král Zikmund vesnici na šest let zastavil Janu Pardusovi z Horky a Vratkova. Další dějiny města jsou spojené s majitelem novohradského hradu, který na začátku druhé poloviny 15.století založil Zdeněk Kostka z Postupic. První písemná zmínka o něm je z let 1468 - 1471. Nové hrady patří svým založením k nejmladším hradům v Čechách. Poloha na osamoceném návrší s prostorným plochým vrcholem však byla z hlediska obrany výhodná a poskytovala prostor pro utáboření početného vojenského oddílu. Vnější opevnění hradu tvořil val a příkop, které obepínaly tři čtvrtiny obvodu. Na jižní straně se nacházel parkán, kterým vedl poslední úsek přístupové cesty. V prostoru první brány, v místech sedmého zastavení křížové cesty, k jihu vystupuje polookrouhlý baštovitý výstupek. Druhá brána stávala za čtrnáctým zastavením křížové cesty. Vcházelo se jí na vrchol obehnaný původně jeden a půl metru širokou hradbou postavenou z usazené horniny, z níž se se na severozápadě dochoval dvacet metrů dlouhý fragment. Pozůstatky hradby jsou v reliéfních náznacích patrné po většině obvodu, přičemž na vstupní straně stávala podél hradby budova. Hradní jádro stávalo v severovýchodní části opevněného prostoru. Dochovalo se jen v podobě valovitých útvarů s fragmenty zdí. Poslední majitel rodu Bohuš II. Kostka z Postupic měl nedostatek peněz a tak byl nucen prodat část svých statků. Zúčastnil se stavovského povstání roku 1547 a proto mu byla i značná část zbývajícího majetku zabavena. Jeho smrtí roku 1557 rod Kostků z Postupic vymřel a Nový hrad se stal královskou odúmrtí. Roku 1559 král Ferdinand I. Habsburský hrad prodal Janu Žateckému z Weikersdorfu. Vojtěch Žatecký zemřel bez mužských potomků roku 1563 a majetek si rozdělily dcery Anna a Anežka. Nový hrad připadl Anně, která si vzala Ferdinanda Švihovského z Rýzmberka. Po její smrti 1580 vesnici prodal Mikuláši Popelovi z Lobkovic. Lobkovicové vlastnili hrad až do roku 1604. Po poslední majitelce Anně z Lobkovic jej zdědil její manžel hrabě Pavel Sixt z Trautsonu. Majitelé rodu ale na zámku nikdy nežili a správu panství zajišťovali hejtmani. Hrabě Pavel byl věrný Ferdinandovi II., takže během povstání mu vzbouřenci panství odňali, ale po bitvě na Bílé hoře jej dostal zpět. Koncem třicetileté války, v roce 1645, hrad vyloupilo a zpustošilo švédské vojsko. Hrad byl opraven a nadále sloužil správě panství. Josef z Trautsonu zadlužené panství prodal roku 1750 Janu Antonínovi Harbuval-Chamaré, který jej znovu opravil ale již roku 1753 se rozhodl nechat hrad zbořit a materiál z něj byl použit při stavbě rokového novohradského zámku. Z hradu se proto dochovaly zejména terénní relikty opevnění a budov s několika nevelkými fragmenty zdiva. Nový zámek byl založen na svahu pod starým gotickým hradem. Současně se stavbou zámku byla založena křížová cesta, která vede od kostela svatého Jakuba Většího horním zámeckým parkem, kde je nyní dančí obora, ke zřícenině Boží dům. V roce 1777 byla dokončena hlavní trojkřídlá jednopatrová budova. Největší pozornost byla věnována úpravě jejího jižního vstupního průčelí. Z tohoto průčelí na východním a západním konci vystupují dvakrát odstupňovaná boční křídla, ve středu je umístěn mělký střední rizalit. V přízemí rizalitu je vstupní portál. Nad portálem je balkon nesený dvěma štíhlými toskánskými sloupy. Střední rizalit vrcholí štítem zdobeným plastickým erbem rodu zakladatelů. Původně byla nad tímto štítem ještě věžička s hodinami. Severní průčelí zámku je prostší. Zámecká budova je kryta nízkou mansardovou střechou zčásti zakrytou atikou prolamovanou ovály a členěnou pilíři, vázami a putti. Prostor mezi bočními křídly před vstupním portálem je upraven jako terasa uzavřena balustrádou. Přístup na tuto terasu je po mírně stoupající rampě zdobené též balustrádou. Na konci balustrády a rampy jsou štíhlé jehlance, jinak je tato balustráda zdobena vázami a skupinami amoretů. Hlavní obytné prostory byly umístěny v prvním patře, kde je dosud zachována část bohaté štukové výzdoby. V přízemí západního křídla je zámecká kaple svatého Aloise s hlavním oltářem. Mezi lety 1778 - 1783 byl vybudován čestný dvůr před jižním průčelím zámecké budovy. Nejprve byly postaveny přízemní budovy, související s bočními křídly hlavní zámecké budovy, které uzavřely východní a západní stranu čestného dvora. V těchto budovách, kryty mansardovou střechou, byly umístěny kanceláře panství a byty úředníků. Na štítě východní budovy jsou sluneční hodiny. Roku 1783 byla dokončena vstupní brána, která byla tvořena dvěma postranními brankami a byla rampami spojena s podzámčím. Brána, ohradní zeď i balustrády ramp mají bohatou sochařskou výzdobu. V letech 1784 - 1787 na prostranství severně od hlavní budovy vzniklo nejprve půlkruhové nádvoří, ohraničené zdí, v jejímž středu je brána do zámecké zahrady. V letech 1800 - 1804 byla v návaznosti na severní zámecké nádvoří založena francouzská zahrada. V její východní části byl postaven antický okrouhlý pavilon se znakem rodu. Zámecký areál je citlivě zasazen do krajiny a ve své původní podobě se dochoval dodnes. Příslušníci roku Harbuval-Chamaré zámek od druhé poloviny 19.století téměř nevyužívali a zámek začal pustnout. Poslední majitel zámek roku 1903 prodal obchodníkovi Štěpánu Bergerovi z Prahy, který nechal zrekonstruovat hlavně interiéry a opravit zašlou budovu. V roce 1929 byly zbytky starého hradu v zámeckém areálu narušeny výstavbou vodárny. Roku 1936 budovu získal Cyril Bartoň z Dobenína, který ho využíval jako letní sídlo a lovecký zámek. V letech 1936 - 1939 se prováděla oprava zámku a zahrada se změnila v anglický park a byla rozšířena na celé návrší. Park zahrnul i zbytky původního novohradského hradu, při čemž byly jižní části jeho zbytků zplanýrovány při probíhajících úpravách. Roku 1945 byla východní část zámku používaná pro potřeby střední školy a až do osmdesátých let minulého století v něm byla umístěna místní základní škola. V roce 1948 byl zámek znárodněn a jeho vybavení bylo doplněno o inventář z jiných památkových objektů. Následně byl ve správě Krajského střediska památkové péče a ochrany přírody v Pardubicích. V šedesátých a na začátku sedmdesátých let minulého století proběhly udržovací práce a zámek byl částečně zpřístupněn veřejnosti. Po roce 1989 byl zámek vrácen vnukům posledního majitele. Následně jej od nich v roce 1997 koupili manželé Kučerovi od kdy prochází rekonstrukcí.

Majitelé:

1.Páni z Božího Daru (1293 - 1398) šlechtický rod

2.církevní majetek (1398 - 1421) šlechtický rod

3.husité (1421 - 1434)

4.královský majetek (1434 - 1436, 1442 - 1468)

5.Jan Pardus z Horky a Vratkova (1436 - 1442) šlechtic

6.Kostkové z Postupic (1468 - 1557) šlechtický rod

7.královský majetek (1557 -1559)

8.Žatečtí z Weikersdorfu (1559 - 1563) šlechtický rod

9.Švihovští z Rýzmberka (1563 - 1580) šlechtický rod

10.Lobkovicové (1580 - 1604) šlechtický rod

11.Sixtové z Trautsonu (1604 - 1705) šlechtický rod