Zámek Náměšť nad Oslavou

25. 10. 2023

Geografie:

Zámek se nachází ve stejnojmenném městě v okrese Třebíč, které leží asi 20 km východně od Třebíče na řece Oslavě.

Historie:

Na místě dnešního zámku stával gotický hrad, zbudovaný pravděpodobně v roce 1234, vypovídá o tom první písemná zmínka o vsi pod ním. Tehdy patřil pánům z Lomnice. Hrad chránil důležitý brod přes řeku Oslavu. Z hradu se dodnes dochovala válcová věž z lomeného kamene, která střežila hradní palác a byla základní stavební oporou hradu. Těsně před smrtí 1399 uzavřel tehdejší majitel dohodu se svým příbuzným Lackem z Kravař, že majetek přejde na něj. Během markraběcích válek Lucemburků, byl hrad obsazen Sokolem z Lamberka. Podhradí však už roku 1408 Lacek z Kravař dobyl zpět. Lacek byl taky vynikal jako Husův stoupenec. Pro neustálé boje byl proto nucen dosavadní hrad zpevňovat, rozšiřovat a přestavovat. Část tehdejších úprav byla včleněna do pozdější renesanční přestavby, jak o tom svědčí nestejně silné zdivo v jednotlivých křídlech. Z téže doby jsou i dodnes dobře zachované zpevněné bašty s předhradím, s patrovým obytným křídlem a dvojicí gotických hranolových věží. Další majitel Jindřich z Kravař byl však už stoupencem krále Zikmunda, proto byl roku 1419 jmenován moravským zemským hejtmanem. Po bitvě na Vítkově v roce 1420 pomohl králi sestavit na Moravě vojsko s nímž král táhl ku Praze osvobodit Vyšehrad. Jindřich byl však smrtelně raněn a zemřel. Páni z Kravař vlastnili hrad až do roku 1437, kdy jej postoupili Matěji Švamberskému ze Skviřína. Po smrti tohoto zadluženého pána roku 1448 náměšťský majetek vlastnil Znata z Prus a Melic, následně od roku 1455 Ctibor Tovačovský z Cimburka. V roce 1464 se hrad i s panstvím vrátil do rukou lomnických pánů, kteří potom sídlili na Náměšti až do vymření této rodové větve roku 1567. Následně přešlo panství na Žerotíny, kteří byli Lomnickými příbuzní. V průběhu 16 a 17.století se náměšťské panství stalo kompletním celkem, takže se jeho výnos podstatně zvýšil. Ekonomickému růstu rodu odpovídá i růst a rozmach jeho sídla. Jan ze Žerotína se proto pustil v letech 1567 - 1578 do přebudování celého dosavadního hradního areálu v renesanční zámek. Přestavba začala zámeckou kaplí, pokračovalo se ve výstavbě západního i jižního křídla a ukončila se vybudováním severního a východního, čímž se celý stavební komplex uzavřel. Závěr tvořila vstupní hranolová věž s bránou. Nepravidelné první nádvoří je ohraničeno bočním křídlem, východním a severním traktem zámecké budovy a na severu a také zčásti na západě hradební zdí někdejšího hradu. V severozápadním rohu nádvoří, za přistavěnými budovami, byl včleněn do stavby nejpozoruhodnější zbytek první stavební fáze starého hradu, jeho někdejší hlavní obytná věž. Z renesanční přestavby se dodnes zachovalo hlavní jádro i zámecká křídla, nedotčeny dalšími úpravami zůstaly některé spodní prostory v nepravidelné severovýchodní části zámeckého bloku, dále studna, část věže při jihozápadním nároží a část jiné věže na severním konci bočního křídla. Studna je po zámkem ve zvláštní prostoře, vytesaná do skály a má hloubku téměř padesát metrů. Vlastní zámek dostal renesanční přestavbou podobu italských kastelů. Vnitřní dvůr tvoří čtyři pravidelná křídla, zdobená na západní a jižní straně arkádami v přízemí i v patrech. Původně byly arkády otevřené, ale pro drsné podnebí byly později zaskleny. Široké chodby zpřístupňovaly prostorné zámecké sály, bohaté dvouramenné schodiště s balustrádou spojovalo přízemí s jednotlivými patry i průčelím traktu. Na nádvoří se nachází kašna se sochou Neptuna. Vnější průčelí zámku bylo pokryto sgrafity. Od roku 1530 měla Jednota bratrská na náměšťském zámku slavnou tiskárnu, která byla roku 1578 Janem ze Žerotína přesunuta do Kralic, kdy vznikla Kralická bible. Za Žerotínů se tak Náměšť stala významným střediskem společenského a kulturního života na Moravě. Jan ze Žerotína i jeho nástupce Karel starší budovali v přízemí zámku sál, původní salla terrenu, kde uchovávali tisky z kralické tiskárny. Po bitvě na Bílé hoře roku 1628 byli Žerotínové nuceni prodat náměšťské panství Albrechtu z Valdštejna, ponechal si však knihovnu a cenné vnitřní zázemí zámku. Albrecht z Valdštejna panství však již o rok později postoupil Werdenberkům kterým patřilo až do roku 1733 a kteří nechali vyzdobit zámeckou kapli. Následně patřilo panství Adriánovi z Enkenvoirtu a do roku 1752 Haugvicové. Požár roku 1760 se stal impulsem k následné barokní úpravě, navíc už nemuselo být přihlíženo k jeho někdejšímu pevnostnímu charakteru. Během níž byla stržena větší číst někdejšího opevnění, zbourány hradby a bašty, bylo zrušeno předhradí s mohutnými věžemi, z nichž zůstala nadále jen hranolová bašta. Následně byly zasypány dosavadní příkopy, postaven nový most s barokními plastikami, byl také zřízen zámecký park s řadou dřevin a malá francouzská barokní zahrada. Z parku se otevírá kouzelný pohled na město a údolí řeky Oslavy. Zámecká kaple byla v roce 1780 pojata do celkové stavby a interiéry byly vybaveny dobovým empírovým mobiliářem, což ze zámku vytvořilo kultivované prostředí, kde se dařilo malířství a hudbě. Rod Haugviců se zasloužil o ekonomický, hospodářský a hlavně kulturní rozvoj panství. Zejména za Jindřicha Viléma III., který byl hudebním skladatelem a za nějž vznikla zámecká kapela, která účinkovala v zámecké salla terreně a v jednom sále v prvním poschodí. Rozsah repertoáru a kvalita provedení byly na vynikající úrovni. Hrabě se přátelil s mnoha největšími osobnostmi tehdejší hudby. Toho času se zámek řadil mezi podobná hudební a operní centra období baroka na Moravě. Jeho syn byl také hudebně nadaný, ale byl to právě on kdo rozpustil zámeckou kapelu. Haugvicové vlastnili svoji rezidenci až do její konfiskace státem v roce 1945. Krátce na to si nechal prezident Edward Beneš zámek upravit na své letní sídlo na Moravě a od té doby je v instalaci upraveného prvního patra zachována jeho pracovna. Do únoru 1948 byl reprezentačním sídlem vlády, která jej nepostavila, nefinancovala ani nevybavila, zato se k němu chovala uctivě. Mezi únorem až koncem roku 1948 není jasné co se zámkem dělo, nebo zda s ním měli soudruzi stejné zájmy jako s jinými památkami na našem území. Naštěstí se katastrofa nekonala a byl v roce 1949 zpřístupněn veřejnosti, byla v něm instalována kolekce tapisérií a postupně prošel zásadní obnovou interiérů. V roce 2001 byl prohlášen národní kulturní památkou a dnes jej spravuje Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Brně.

Zajímavosti:

Hostem na zámku byl opakovaně hudební skladatel Antonio Salieri, který hraběti Jindřichovi Vilémovi III. Haugvicovi věnoval Rekviem, které v kapli zámku mělo i svoji premiéru. Prezident Edward Beneš na zámku krátce pobyl v roce 1947.

Natáčení:

Císař a tambor, Kouzelný měšec, Četnické humoresky

Majitelé:

1.Páni z Lomnice (1234 - 1399, 1464 - 1567)

2.Páni z Kravař (1399 - 1437)

3.Matěj Švamberský ze Skřivína (1437 - 1448)

4.Znata z Prus a Melic (1448 - 1455)

5.Ctibor Tovačovský z Cimburka (1455 - 1464)

6.Žerotínové (1567 - 1628)

7.Albrecht z Valdštejna (1628 - 1629)

8.Werdenberkové (1629 - 1733)

9.Adrián z Enkenvoirtu (1733 - 1752)