Zámek Moravská Třebová

25. 10. 2023

Geografie:

Zámek se nachází ve stejnojmenném městě, v okrese Svitavy. Město leží asi 18 km od Svitav a 21 km od Mohelnice.

Historie:

Na místě středověkého hradu a pozdějšího zámku stávalo už v pravěku a pozdní době bronzové hradiště, obehnané příkopem, ve kterém žili příslušníci slezské fary lužické kultury. Svědčí o tom zlomky nalezené keramiky. Město náležící k severozápadní Moravě bylo založeno ve druhé polovině 13.století Borešem z Rýzmburka, první písemná zmínka o městě je z roku 1270. Zakladatel města i hradiska patřil mezi významné druhy českého krále Václava I. Osadníci, kteří do těchto míst přišli, po vymýcení lesa a vyměření města začali se stavbou jednoduchých domů, patrně ze dřeva. Město mělo již od středověku čtvercové náměstí s kolmo vybíhajícími ulicemi. Jedinou nepravidelnost v šachovitém půdorysu najdete v jeho jihovýchodním nároží. Zde stával, patrně už od založí města, hrad šlechtického správce, který se jmenoval Třebovské hradisko. Byl postavený do obvodových hradeb a od města oddělen hlubokým příkopem. Zabíral strategicky výhodné místo na mírném návrší Dubina nad říčkou Třebůvkou, kolem které vedla obchodní stezka. Údolí se zde zužovalo a bylo nutné jím obcházet a objíždět prudký sráz protějšího vrchu. O tom jak hrad mohl přibližně vypadat vypovídá staveniště, pozůstatky ukazují na jednodílný hradu, který měl přibližně pětiboký půdorys. Z opevnění se dochoval val, za kterým se nachází příkop hluboký asi tři metry a široký osm až dvanáct metrů. Za pozůstatky stavby jsou považovány i tři výrazné prohlubně v prostoru plochy obklopené příkopem. Do areálu se vstupovalo z východu po úzké šíji, na které jsou patrné náznaky dalšího valu a příkopu. Vzhledem k absenci zděných konstrukcí se předpokládá, že hlavními stavebními materiály použitými při stavbě byly dřevo a hlína. Za Borešovy dědice spravoval majetek jejich poručník Fridrich ze Šumburka. Posádky jím ovládaných hradů loupily v okolí, proto proti nim vytáhlo v letech 1285 - 1286 královské vojsko vedené Závišem z Falkenštejna a dobylo je. Třebovské hradisko potom už pravděpodobně nebylo obnoveno. Panství spravoval Borešův bratr a když v roce 1325 zemřel jeho syn, tak panství připadlo králi Janu Lucemburskému, ale záhy je získali páni z Lipé. Jan Železný z Lipé začal budovat přímo ve městě nový hrad. Nový hrad poprvé zmíněný až při dělení panství v roce 1346, stál v jihovýchodní části města. Měl půdorys lichoběžníku. V severozápadním nároží hradu stávala čtverhranná věž, pod kterou se v severní hradbě nacházela brána. Na jižní straně býval palác, jehož zdivo se částečně dochovalo dodnes v úrovni sklepů a přízemí. Další palác vznikl později podél východní brány. V roce 1365 páni z Lipé prodali třebovské panství Janu Jindřichovi Lucemburskému. Ten dal hradu zesílit opevnění a městu poskytl četné výstavby. Syn Jana Jindřicha toto panství v roce 1391 udělil lénem Erhartu z Kunštátu. Ačkoli byli pánové z Kunštátu stoupenci husitů, tak jejich purkrabí po křížové výpravě v roce 1422 vydal město i s hradem slezskému vojsku. Poté přešlo panství s hradem a městem do rukou krále Jiřího z Poděbrad. V roce 1464 jej král postoupil Zdeňkovi Kostkovi z Postupic. V období česko-uherských válek zůstal Zdeněk Kostka věren králi Jiřímu až do svého koce roku 1468, kdy padl v bitvě u Zvole při střetu s vojsky Matyáše Korvína. Poslední majitel panství rodu z Postupic, postoupil vše Janu Heraltu z Kunštátu, který však celé panství již roku 1468 prodává Ladislavu Velenovi z Boskovic a Černé Hory. Tento pán v mládí procestoval velkou část Itálie. Během studií se seznámil s myšlenkami humanismu a renesance. Právě za pánů z Boskovic dosáhlo město Moravská Třebová velkého rozmachu a také sídelnímu hradu věnovali mimořádnou pozornost. V duchu renesance se započalo roku 1485 přestavbou původního na tu dobu již nepohodlného hradu na zámek. Rekonstrukci započal stavbou vstupního křídla s průjezdem položeným na osu dvora. Jednalo se o pískovcový portál, který je dnes vsazený do jižní brány na nádvoří, původně tvořil hlavní vchod do starého zámku. Z původního hradu zůstala uchována pouze částečně snížená hranolová věž s přilehlým šnekovým schodištěm, která stávala na zámeckém nádvoří v místech nynější studny. Zachována zůstala i obranná funkce zámku na okraji města i opevnění proti němu v případě nouze, aby se zámek mohl bránit, pokud by nepřítel vnikl do města. Zámek byl poschoďový a nesl známky pozdně gotického i raně renesančního slohu. Zámek si ponechal svou čtyřkřídlou dispozici s centrálním nádvořím a masivní věží. Pouze západní křídlo bylo částečně zalomeno s ohledem na starý palác. Jednotlivé místnosti měli v přízemí vlastní vchody ze dvora. V patře se v severním a východním křídle nacházely obytné místnosti, v jižním křídle byly naopak soustředěny reprezentační prostory. Hospodářským účelům sloužilo zúžené západní křídlo a s ním spojená předsazená krychlová stavba v příkopu s rozsáhlou černou kuchyní v rozích zpevněnou kamennými opěráky. Podobné zpevňovaly i zdivo východního křídla. Hlavní vchod byl v severním křídle a na západě přiléhal ke zdivu staré věže. V roce 1497 byla dostavěna také zámecká kaple. Kaple byla poměrně prostorná, osvětlena pěti vysokými gotickými okny, mezi kterými vyrůstala ze štíhlých příbor žebra křížové klenby. Za pánů z Boskovic byl zámecký areál stále od města oddělen příkopem a přístup zajišťoval kamenný most. Po dvou mohutných požárech města v letech 1509 a 1540 bylo město rozšířeno, vystavěno z kamene a cihel, následně bylo i opevněno kamennými hradbami s jedenácti baštami. Po požáru roku 1509 byla započata přestavba zámku podle estetického představ a v duchu renesance. Na zámku byla vybudována rozsáhlá knihovna s klasickou ale také přírodovědnou literaturou, dále pak sbírka uměleckých děl a gobelínů. Mezi lety 1560 - 1570 byly dokončeny úpravy jižního křídla. Zámek měl již čistě renesanční charakter a místnosti v patře měly samostatné vstupy na arkádové chodby, které spojovaly jednotlivá křídla. Roku 1568 byl také proražen vchod do kostela. Roku 1589 vymírá moravskotřebovská větev pánů z Boskovic. Majetky tak dědí Ladislav Velen ze Žerotína. Po svých příbuzných získal rozsáhlý majetek ale i velké dluhy. Ovšem byl zdatným hospodářem a všechny dluhy zanedlouho splatil. Svůj majetek rozšířil a právě proto se stal štědrým mecenášem mnoha umělců, učenců a alchymistů. Zasloužil se také o největší přestavbu zámku. V letech 1611 - 1620 započal ojedinělou přestavbu předzámčí. Na místě bývalého příkopu nechal postavit rozsáhlou tříkřídlou patrovou budovu s arkádovými ochozy v manýristickém stylu. V roce 1616 se pan Ladislav Velen znovu oženil a jeho ženou se stala dcera Jindřicha Matyáše z Thurnu, který se krátce nato dostal do čela stavovského povstání, čímž stoupala hvězda celé rodiny. Bohužel po bitvě na Bílé hoře musel Ladislav Velen uprchnout ze země a až do konce života působil jako polní maršál ve švédském vojsku. Veškeré majetky byly Žerotínům zabaveny a moravskotřebovské panství získal v roce 1622 Karel I. z Lichtenštejna. Za Lichtenštejnů celé panství postupně upadalo a zámek se stal jen správním střediskem. Přemístili se sem úředníci a správa panství část zámku sloužila dokonce jako stáje. Lichtenštejni sem už jen tu a tam přijížděli si zalovit do okolních lesů nebo probrat hospodářské záležitosti. V roce 1643 zámek vydrancovalo švédské vojsko. Švédové odsud odvezli většinu bohatého mobiliáře a zbytky uměleckých sbírek. Bohatá knihovna byla sice převezena do Mikulova ale tam se Švédům nevyhnula. Část knihovny se však zachránila, protože byla zazděna ve sklípku farního kostela i když se její větší část stejně poztrácela. Jen jednotlivé svazky se dochovaly v bývalém zemském archivu v Brně a v knihovně někdejšího rajhradského kláštera. Nejtěžší rána ale na zámek dopadla v roce 1840 v podobě rozsáhlého požáru. Zámek kompletně vyhořel a v přilehlé části města bylo zničeno 186 domů. Značná část zámku byla stržena nebo opravena a přestavěna, avšak jeho někdejší renesanční krása z větší části nenávratně zmizela. Západní křídlo bylo přestavěno symetricky s východním, kde se dodnes dochovaly zbytky nejstarších stavebních úprav zámku. Zachováno zůstalo manýristické arkádové nádvoří, ze starého zámku jedna pozdně gotická místnost a brána s již zmiňovaným portálem. Zachovala se také tři křídla fasády s arkádami, severní a východní zcela, ze západního pouze severní polovina protože jižní musela být úplně stržena. Dominantou nádvorní fasády je věž vystupující jako třípodlažní rizalit z jednopatrového severního křídla. Věžní fasáda je trojosá a sokly polosloupů jsou zdobeny reliéfy. Střecha věže je i na nádvorní straně nesena bohatě profilovanou korunní římsou s hodinovým nástavcem. Uzavřením nádvoří pak vyniká velkolepá krása arkád. Na hlavicích štíhlých polosloupů spočívají důrazně členěné architrávy, které oddělují patra. Parapety a sokly jsou zdobeny reliéfy, plochy mezi arkádami rustikou a arkádová chodba je zaklenuta křížovou klenbou ve které je patrná řada portálů, oken a dvířek do komínů s kamenným ostěním. Celkový vnější vzhled zámku dostal pozdně empírovou podobu. Zámek dostal dnešní podobu na půdorysu písmene U, k jihu otevřeným rozsáhlým nádvořím. Tím se stavební vývoj zámku uzavřel. V 17 a 18.století nabýval na významu textilní průmysl, avšak sousední Svitavy získaly v tomto ohledu náskok díky železnici. Přes Moravskou Třebovou vede trať až od roku 1889. Na začátku minulého století byly postaveny rozsáhlé hospodářské budovy zámeckého pivovaru severně od zámku, které jsou v současnosti v soukromých rukou a drtivá většina areálu není nijak využita. V první polovině minulého století se ve městě šířil německý nacionalismus, zvláště pak po vyhlášení Československa a v době světové hospodářské krize ve třicátých letech. Během druhé světové války se město a okolí stalo součástí německé říše. Po válce bylo původní německé obyvatelstvo z města vysídleno a k městu se postupně připojily samostatné obce Sušice, Udánky a Boršov. Na základě Benešových dekretů a vzhledem k válečné minulosti města byl zámek ale i celá majetek Lichtenštejnům konfiskován. Po válce byl zámek nejdříve více méně vypleněn a zdevastován, následně byl předán jako sídlo správy státních lesů. Byla v něm jen kanceláře velkostatku a sklady lesního závodu. Následně zámek spravoval Městský národní výbor, který sem nouzově umístil městské muzeum a knihovnu. Během čtyřicetileté éry komunistického režimu zámek chátral. Jediné pozitivum je že byl zámek před rokem 1988 zapsán na seznam kulturních památek. V roce 1990 přešel zámek do vlastnictví města, které začalo v roce 1996 s jeho celkovou rekonstrukcí. Po několika etapách byla rekonstrukce roku 2013 dokončena pracemi na nádvoří a zahradách.

Zajímavosti:

Na zámku strávil roku 1497 pár dní tehdejší český král Vladislav Jagellonský a vyjádřil se pochvalně o uměleckých sbírkách, které se na něm v té době ještě nacházeli v celé své podobě a kráse.

Natáčení:

In nomine patris

Majitelé:

1.Páni z Rýzmburka (1270 - 1325) šlechtický rod

2.Páni z Lipé (1325 - 1365) šlechtický rod

3.Královský majetek (1365 - 1391, 1620 - 1622)

4.Páni z Kunštátu (1391 - 1464)

5.Kostkové z Postupic (1464 - 1468) šlechtický rod

6.Páni z Boskovic a Černé hory (1468 - 1568) šlechtický rod

7.Žerotínové (1568 - 1620) šlechtický rod

8.Lichtenštejnové (1622 - 1945) šlechtický rod

9.Československá republika (1945 - 1960)