Zámek Milotice

25. 10. 2023

Geografie:

Zámek se nachází ve stejnojmenné obci v okrese Hodonín, která leží asi 6 km jižně od Kyjova.

Historie:

Podle archeologických nálezů vznikla osada Milotice na přelomu 11 a 12.století. První písemná zmínka obci je však až z roku 1341 a dokládá již fungující farnost. Takže patrně již tehdy stávala na místě dnešního zámku kamenná gotická vodní tvrz založena prvními majiteli panství pány z Ronova, kteří panství vlastnili od roku 1360. V roce 1400 obsadil se svým vojskem Milotice král Zikmund. Roku 1412 získali obec i panství páni z Moravan, protože hráli velkou úlohu mezi stoupenci husitů. Milotice se tak staly jedním ze středisek moravských husitů. Tehdejší vodní tvrz byla zpevněna, ale o její bližší podobě nic nevíme. Pevnost vodní tvrze se projevila hlavně ve čtyřicátých letech 15.století. Tvrz byla obléhána roku 1449 a o její obranyschopnosti svědčí fakt, že dobyvatelé museli proti ní vystavět bašty. Roku 1460 Milotice přešli do rukou pánů z Kravař, následně roku 1481 pánům z Ojnic, na konci 15.století pánům ze Zástřizl a po nich převzali roku 1552 Žerotínové. Žerotínové nechali tvrz v letech 1553 - 1569 přestavět v renesanční zámek. Po Žerotínech roku 1569 panství převzali páni z Lipé. Dalšími majiteli od roku 1578 Haugvicové z Biskupic, od roku 1582 Bernard Ludvík Tovar, od roku 1596 nebo 1599 Kristýna z Roggendorfu a po bitvě na Bílé hoře od roku 1620 Albrecht z Valdštejna. Stavba prošla několika pleněními a opravami, proto se majitelé často střídali. První vpád vojsk do Milotic byl roku 1605, druhý roku 1623 a své stopy na zámku zanechala také třicetiletá válka trvající od roku 1618 - 1648. Zcela zpustošené panství koupil roku 1648 Gabriel Serényi, avšak nechránil jej a objekt byl vypálen tatary roku 1663. Doba stavebnictví přišla až s Janem Karlem Serényi. Tento pán zastával vysoké a důležité funkce na vídeňském dvoře a proto se rozhodl vybudovat své reprezentativní sídlo právě v Miloticích. Proto je v roce 1698 zámek zmiňovaný jen jako jedno poschoďový s krásným sálem nad hlavními schody a místnostmi zdobenými štukami. Roku 1705 byl zámek opět vypálena a proto se se zahájila rozsáhlejší rekonstrukce. Zámek je vystavěn souměrně podél osy, která začíná tzv. hraběcí cestou, vede přes přístupový most do otevřeného čestného dvora, přes vnitřní nádvoří a pokračuje do okrasné zahrady. V roce 1712 byla na zámku zřízena kaple a kolem roku 1715 došlo k úpravě interiérů i exteriérů. V roce 1716 vznikla zámecká zahrada citlivým propojením se zámeckými budovami pomocí oranžerie a teras. Vrcholně barokní přestavba probíhala ve dvou etapách mezi lety 1719 - 1725 a 1738 - 1743. Kolem zámku bylo vysazeno rozličné množství koření, bylin a všelijakých dalších věcí k potřebě kuchyně. U zámku se též nacházela štěpnice. Okázale se upravovaly vnější fasády. Zámecká průčelí byla symetricky rozčleněna kolosálními lizénami a pilastry, z nichž vyniká řešení nárožních hranolových věží a ústředních rizalitů s atikami na osách vstupní a zahradní fasády. Zámeckou výzdobu doplňovali štukové dekorace kolem oken, sochy a kamenické prvky. Dekorativní sochařské prvky ozdobily také přístupový most oddělující příkop a čestné nádvoří. Úpravou prošla i dispozice čestného dvora, jehož působivý půdorys ve tvaru elipsy obklopoval z obou stran přízemí budovy, zakončené konírnou a jízdárnou na jihozápadní straně. Konírny i jízdárny byly se zámkem propojené přízemními krčky. Stáje byly postaveny na severozápadní straně. Jakési předdvoří k zahradě tvoří také dva symetrické skleníky na okraji zahradní terasy. V Roce 1766 se na zahradě vybudoval lovecký pavilon a bažantnice. Stavba byla v sedmdesátých letech 18.století zvednuta o další patro a následně se přistavěly čtyři nárožní věže. V čele a zároveň v hlavní ose parku se nachází salla terrena, obklopena z obou stran schodištěm, kterým se sestupuje ze slavnostního sálu v patře na první terasu zahrady. Před schodištěm byl úzký barokní parter s bazénem a fontánou v ose, na dlouhé straně zakončen balustrádou a po každé straně oranžerií. V osmdesátých letech 18.století byly oranžérie zbořeny a zámecký areál doplnily kaštanové a lipové aleje, vedoucí ke vstupu do zámku. Mezi lety 1811 - 1888 se na Miloticích vystřídali Choiseul d'Aillecourtové a Hardeggové. V první čtvrtině 19.století doplnily tvář zámecké zahrady fontány, umělá zřícenina, několik drobných letohrádků, ptačí domek a emitáže. Ze zámecké terasy se sestupuje po širokém schodišti do zahrady a pokračuje se kolem hlavního dekorativního parteru k další fontáně a končí se na uměle vybudovaném kopečku, určeném pro voliéru. Zahrada vytváří velký barokní parter, ukončený zelenou nepravidelnou výstavbou. K této pravidelné části přiléhala po levé straně obora protkaná hvězdicovitými průhledy, s krytým pavilonem v jejich průsečíku. Nalézají se v ní botanické prvky lužního lesa. Z části zahrady se tak následně stal anglický park, řešen v krajinářsky přírodním stylu. Od roku 1888 zámek vlastnil rod Seilernů, kteří jej vlastnili až do roku 1945, kdy jim byl na základě Benešových dekretů zabaven. Po roce 1945 sloužil objekt jako škola pro ruské důstojníky, v padesátých letech minulého století na zámku fungovalo zemědělské učiliště. Na počátku šedesátých let se uvažovalo o přebudování zámku a celého areálu na budovy jednotného zemědělského družstva. Naštěstí se tak nestalo a už v druhé polovině šedesátých let se započalo s rekonstrukcí exteriérů i interiérů. V roce 1974 byl zámek zpřístupněn veřejnosti. Od roku 2001 je zámek prohlášen Národní kulturní památkou. Dnes zámek patří pod správu Národního památkového ústavu a spravuje jej Středisko státní památkové péče v Brně.

Natáčení:

Za humny je drak, Výbuch bude v pět, Alžběta Castiglione, Muži v říji, Žabí princ, Zapomeňte na Mozarta, Noc na zámku, Nehynoucí láska, Jánošík, Téměř růžový příběh, Posední aristokratka, Legenda o živých mrtvých, Nebojsa

Majitelé:

1.královský nebo církevní majetek (přelom 11 a 12.století - 1360, 1634 - 1648)

2.Páni z Ronova (1360 - 1412) šlechtický rod

3.Páni z Moravan (1412 - 1460) šlechtický rod

4.Páni z Kravař (1460 - 1481) šlechtický rod

5.Páni z Ojnic (1481 - 1500) šlechtický rod

6.Páni ze Zástřizl (1500 - 1552) šlechtický rod

7.Žerotínové (1552 - 1569) šlechtický rod

8.Páni z Lipé (1569 - 1578) šlechtický rod

9. Haugvicové z Biskupic (1578 - 1582) šlechtický rod

10.Bernard Ludvík Tovar (1582 - 1596 nebo 1599) šlechtic

11.Kristýna z Rogendorffu (1596 nebo 1599 - 1620) šlechtična