Zámek Mikulov
Geografie:
Zámek se nachází ve stejnojmenném městě, které leží asi 18 km západně od Břeclavi poblíž hraničního přechodu Drasenhofen s Rakouskem.
Historie:
Již v 10.století na skalnatém kopci, tzv. Zámeckém vrchu stávala dřevěná tvrz, jejímž úkolem bylo střežit moravsko-rakouské hranice a starou obchodní cestu. Je pravděpodobné že u tvrze byla osada, vlivem válečných nájezdů se z osady nic nedochovalo. Navíc původní tvrz vyhořela nebo byla vypálena, proto se započalo roku 1218 s výstavbou kamenného románského hradu, který by byl lépe odolný vůči ohni i případným nepřátelským útokům. Nejstarší část hradu se nachází na jižní straně Zámeckého kopce. Jeho stavba je spojena buď s vládou Přemysla Otakara I. Písemně je však hrad doložen až roku 1249, kdy jej král i s městem pod ním daroval Jindřichu z Lichtenštejna. Hrad začal hrát správní centrum kraje místo dřívějších Děviček. Jindřich dal vybudovat na severní straně válcovou věž, která chránila přístup do hradního nádvoří. Lichtenštejni těžili z Přemyslovské přízně, ale v rozhodné chvíli krále zradili a přidali se na stranu Rudolfa Habsburského. Po bouřlivých událostech druhé poloviny 13.století přikročili Lichtenštejni ke zdokonalení svého pevného sídla, jednak přehradím, jednak přebudováním samotného hradu. Hlavní přestavba probíhala ve 14.století, kdy byl pozdně románský hrad přebudován do gotického stylu. Palác čtvercového půdorysu s válcovou věží, obepnula skálu zámeckého vrchu, na rozhraní dnešního prvního a druhého patra byla vybudována předsunutá obranná hranolová věž. Hradební zeď se posunula až na okraj srázu, čímž vznikla značná plocha a na nádvoří se uvolnil prostor pro výstavbu obytných a hospodářských budov. Dodnes se dochovala čtverhranná věž s břitem na rozhraní zmíněných nádvoří, gotická brána vytesaná ve skále, studna na hlavním nádvoří a část rozsáhlého sklepení, ukazující, že co do rozsahu a obranyschopnosti šlo v té době o jeden z nejlépe vybudovaných hradů na našem území. Obytný hrad měl tři podlaží. V osmdesátých letech 14.století byla vestavěna do hlavní věže hradní kaple, která měla tvar válce s osmibokou věží. Ve druhé polovině 14.století byl na protějším vrchu postaven další obranný objekt Kozí hrádek, který však byl pouhou prachárnou. Nicméně sloužil též k ochraně obchodní cesty z Brna do Vídně přes Mikulov. Lichtenštejnové patřili ke stoupencům Václava IV., vysvobodili ho dokonce z rakouského vězení a krátkou dobu skrývali na mikulovském hradě. Hradu neuškodili události husitské doby, kdy se Lichtenštejnové postavili naopak na stranu Zikmunda a Albrechta Rakouského. Právě proto se hrad stal několikrát cílem husitů. K další přestavbě hradu došlo v první polovině 16.století. Došlo k ní kvůli obavě z blížící se turecké hrozby. V rozích obraných zdí byly v letech 1540 - 1550 vybudovány na jihovýchodní, jihozápadní a západní straně mohutné a pevné bastiony, vysunuté z hradebního pásu s půlkruhovitě končenými dělostřeleckými rondery, tak jak je známe dodnes. Obdobný předsunutý bastion vznikl i na severní straně, kde se rozkládal tehdejší palác. Okolí hradu bylo proslulé vinicemi, které se táhly na jih až do Rakouska a terasovitě směrem ke sv. Kopečku. Hospodářská situace se však zhoršila natolik, že Lichtenštejni přišli kromě jiných držav i o svůj sídelní hrad Mikulov. Město přechází do rukou uherského válečníka Ladislava Kereczenyiho z Kanyaföldu. V roce 1561 město i zámek zasáhl požár, proto tento uherský válečník začal hrad přebudovávat v renesanční zámek. Panství pak roku 1575 přechází do rukou Ditrichštejnů. Hlavní přestavba stavby na zámek přichází až za vlády Františka Ditrichštejna, olomouckého biskupa a skutečného vládce Moravy, který přestavuje zámek ve svou hlavní rezidenci. V letech 1611 - 1618 nabývá tehdy ještě hrad podobu pozdně renesančního sídlo. Bastiony na západní straně jsou zaklenuty a zvýšeny o jedno patro. Současně je opatřen stropem nejmohutnější bastion, vysunutý z hradeb severním směrem a je v něm umístěn reprezentační sál předků. Ve vnitřním nádvoří se dosavadní křídla na západní straně zvýšila a k ostatním hradebním zdím byly po zboření starších budov přistavěny nové trakty. Z funkčních důvodů vznikla mezi trakty chodba, čímž se fakticky vytvořila dvě nádvoří. Navíc probíhaly i umělecké práce, zkrášlující celý objekt. V nových prostorách vlastního předzámčí vybudoval kardinál na svou dobu neobyčejně bohatou zámeckou knihovnu. Mimoto bylo zřízeno i zámecké divadlo. Přestavba se tak protáhla až do roku 1633. Za kardinála byla také provedena úprava města jako po stránce hospodářské, obchodní tak církevní. Byl zde založen klášter kapucínů, dále byla zřízena tiskárna a mincovna. Po jeho smrti roku 1636 jeho nástupci nedokázali udržet vysoký standart města a zámku. Při dobytí Švédy roku 1645 bylo město i se zámkem vyplundrováno, zámecká knihovna byla odvlečena v padesáti sudech do Švédska a její exempláře jsou dodnes ozdobou mnoha předních švédských knihoven. Maxmilián II. rozšířil zámecký areál o hospodářské křídlo, které bylo zřízeno v rozsáhlém sklepení s valenou klenbou. Sem byl umístěn vinný sud, který pojme 1010 hl vína a je největším sudem ve střední Evropě. Roku 1682 Ditrichštejnové postavili před zámeckou hradbu terasu s krytým altánem. Roku 1687 byla terasa zvětšena v široké plato, které mělo sloužit jako zahrada. Dále byla při terase postavena oranžérie. Po požáru zámku roku 1719, který vznikl v židovské části města a rozšířil se tak, že zámek téměř vyhořel, dostal zámek novou podobu v duchu vrcholného baroka. Jeho třípatrová budova se změnila na dvoupatrovou. Současně se upravovalo i nádvoří. Na východní straně byla zbourána hradební zeď a na jejím místě vystavěna letní jezdecká škola se schodištěm do zahrady, níže byly stáje a deputátní budovy. Na východní straně vzniká místo krytého altánu, terasa na mohutných arkádách, na niž byl přístup ze západního dvorního přízemí. Ditrichštejnové se snažili vybudovat mikulovský barokní zámek s největším přepychem, proto si zvali významné umělce od Vídeňské dvora. Po vzoru francouzských zámků, které měly čestné dvory se snažili najít vhodný prostor. K tomu účelu bylo jediné vhodné místo před úpatím kopce před vjezdovou bránou. Byl zde vytvořen trojúhelníkový prostor, sevřený zdmi, s přímým příjezdem z náměstí. Z čestného dvora vedla do přilehlé zahrady železná brána s bohatě tepanou mříží. Dekorativně se vyzdobilo v duchu baroka i město, náměstí a zejména kostel. Opuštěný zámecký kostel byl roku 1784 po zhoubném požáru přestavěn v rodinou hrobku. Místo zničených bání na věžích byly zřízené rovné, plechem kryté střechy. Klenbu lodi, která se propadla architekti již neobnovili. Presbytář byl oddělen od lodi novým průčelím, takže se bývalá loď proměnila v atrium a kněžiště v pohřební kapli. V bočních prostorách byly soustředěny sarkofágy. Ve dvacátých letech 19.století se zbudovaný dům, který stál při vjezdu do čestného dvora zboural a na straně přiléhající ke dvoru byla vystavěna podélná budova. K tomu se přidal i trakt do náměstí. Oba budovy sloužili jako sídlo vrchnostenského úřadu, později správy velkostatku. Strategická poloha zámku v blízkosti hranic zajišťovala, že se na něm stala spousta významných událostí. Za první republiky byla řada významných tisků majiteli prodána ve švýcarských aukcích. Poslední dny druhé světové války byly pro zámek těžkou zkouškou. Ustupující nacistická vojska jej zapálila a proto z něj zůstaly jen ohořelé trosky. Věž se propadla a stejně tak střechy i některé klenby. Byly zničeny nádherné fresky. Při tomto počinu vzaly za své i sbírky Moravského muzea přestěhované sem před rokem 1945, stejně jako i četné sbírky ukradené okupanty a převezeny sem z francouzských zámků. Zprvu se zdálo že zámek je nenávratně ztracen, pak se ale roku 1947 ustavil Spolek na obnovu mikulovského státu za jehož iniciativy a za podpory státu zámek opět zazářil v nové slávě. Byly upraveny budovy na nádvoří na hotel, divadelní sál a vinárnu. Poté se přikročilo k úpravě samotného zámku, který tak získal dnešní podobu. V roce 2007 byla díky deštivému počasí odhalena jeskyně, která se nachází pod nádvořím zámku. Dnes zámek spravuje Regionální muzeum, které zde má své expozice. V budově nádvoří je depozitář okresního archívu a vedle něho je přístupná zbylá část ditrichštejnské knihovny. Pořádá se zde také řada kulturních akcí, každoročně se stává také jedním z dějišť pálavského vinobraní. V roce 2007 byla díky deštivému počasí odhalena jeskyně, která se nachází pod nádvořím zámku.
Zajímavosti:
Roku 1621 se na zámku uzavřel mír s Bethlenem Gáborem. Roku 1756 tady přijala císařovna Marie Terezie hold moravských stavů. Roku 1805 se ve zdejších prostorách zdržoval po několik dní císař Napoleon. Roku 1886 bylo na zámku uzavřeno příměří mezi Rakouskem a Pruskem za přítomnosti císaře Viléma, kancléře Bismarcka a šéfa generálního štábu Moltkeho.
Natáčení:
Škola otců, Třetí skoba pro kocoura, My holky z městečka, Nahota, Stud, Já jsem stěna smrti, Návrat do cizí země, Škola otců, Četnické humoresky, O princezně se zlatým lukem
Majitelé:
1.Králosvký majetek (1218 - 1249)
2.Lichtenštejni (1249 - 1560) šlechtický rod
3.Ladislav Kereczeny z Kanyaföldu (1560- 1575) uherský vojevůdce
4.Ditrichštejni (1575 - 1945) šlechtický rod
5.Českoslovesnká republika (1945 - 1960)
6.Československá socialistická republika (1960 - 1990)
7.Česká a Slovenská federativní republika (1990 - 1992)
8.Česká republika (od 1993)
Fotografie:
