Zámek Litomyšl

25. 10. 2023

Geografie:

Zámek se nachází ve stejnojmenném městě, které leží na česko-moravském pomezí 17 km severozápadně od Svitav a 13 km jihozápadně od Ústí nad Labem.

Historie:

Na místě dnešního zámku stával v raném středověku románský pomezní hrad Slavníkovců, jehož součástí byl podle pověsti kostel sv. Klimenta, jenž byl prý založen sv. Cyrilem a Metodějem, kteří se ubírali do Čech roku 863. Zmiňuje se o něm Kosmas ve své kronice roku 981 při popisu hranic slavníkovského panství. Roku 995 bylo panství Slavníkovcům vyvráceno vojenskou mocí Boleslava II., poté Litomyšl náležela Přemyslovským knížatům. Roku 1056 se na Moravu vydal Spytihněv II., kde jej vítalo obyvatelstvo, co by nového knížete. Roku 1145 Vladislav II. s pomocí olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka uvedl do Litomyšle premonstrátský řád, jemuž daroval celou okolní krajinu k užívání a kolonizaci. Mniši se usadili na hradní vyvýšině a postavili si zde rozsáhlý komplex klášterních budov. Tehdy hrad ztratil svou obranou funkci. Premonstráti dosáhli vysoké úrovně hospodářské i kulturní, proto byla Litomyšl roku 1259 králem Přemyslem Otakarem II. povýšena na město. Díky úspěšné premonstrátské kolonizaci a strategickému umístění Litomyšle mezi Prahou a Olomoucí, se stal klášter základem biskupství pro východní Čechy a západní Moravu. Bylo založeno Karlem IV. roku 1344. Nový biskupský palác stál nejspíše v líci severní a východní strany dnešního zámku a jeho opevnění splývalo s hradební zdí. Když roku 1419 po smrti Václava IV. vypukly husitské války a revoluční hnutí ovládlo zemi, tak bylo město i biskupských hradem dvakrát dobyto. Litomyšli a hlavně jejímu biskupství se stalo osudným zejména vystupování Jana Železného proti Janu Husovi na kostnickém koncilu. Roku 1421 k Litomyšli přitáhl Jan Žižka v čele svého vojska. Tehdy město přijalo čtyři artikuly pražské. Podruhé se husitské vojsku u města objevilo roku 1425, kdy bylo biskupství zrušeno, jeho budovy byly pobořeny a do úřadů ve městě byli dosazováni husitští hejtmané. Roku 1436 svěřil král Zikmund celé biskupské statky do zástavy Kostkům z Postupic. Byli to povětšinou přední diplomaté i válečníci nejprve krále Jiřího z Poděbrad, pak i obou králů z rodu Jagellonců. Jejich cílem bylo vytvořit z dosavadní roztříštěné državy skupováním cizích vesnic celistvé panské území. Biskupský palác v Litomyšli se stal jejich sídlem. Po požáru roku 1460 musel být palác obnoven v neogotickém stylu a byl i nadále opravován a zpevňován. Nepoužívané budovy v okolí paláce a pozůstatky jiných klášterních staveb byly koncem 15.století odstraněny a v blízkosti paláce bylo zřízeno Nové neboli Horní město s vlastním ohrazením, náměstím i radnicí. Usadili se v něm čeští bratři z Čech i Moravy. Roku 1503 v něm byla založena i českobratrská tiskárna. Kostkové na celém svém rozsáhlém panství podporovali Jednotu bratrskou. Když se Bohuš III. zúčastnil roku 1547 odboje proti Ferdinandovi I., tak byl nucen postoupit litomyšlské panství královské komoře. Roku 1552 Ferdinand I. daroval zástavou Litomyšl Jaroslavovi z Pernštejna, který se však potýkal s vážnou finanční krizí a panství již roku 1553 postoupil Václavu Haugvicovi z Biskupic. Pernštejnům se však litomyšlské panství vrátilo. Roku 1566 obnovil prestiž rodu nejvyšší kancléř království českého Vratislav II. z Pernštejna si vzal dceru španělského vojevůdce, který byl ve službách Karla V. Za své hlavní sídlo si zvolil Litomyšl. Vratislav II. se však hospodářství příliš nevěnoval, ačkoli měl jako pozůstatek kdysi obrovského rodového majetku ještě řadu panství v Čechách i na Moravě. Starost o provoz svých držav přenechal úředníkům, zato se věnoval vedle dvorské služby plně svým zálibám, mez něž patřilo i stavebnictví. Nejprve se v Litomyšli uvažovalo o opravě nebo menší přestavbě paláce, který se tam doposud nacházel. Avšak nakonec Vratislav II. rozhodl o úplné přestavbě. Zbytky paláce Kostků však nebyly úplně rozbořeny, nýbrž jich bylo použito jako základů severního křídla zámku, o čemž svědčí i pozdně gotický portál v severovýchodním traktu. Vysoká hradní věž, která v té době ještě stála byla rozbořena a nahrazena novou, dodnes zachovanou. Návaznost na některé zbytky předchozího paláce je přece dodnes patrná, tak také vznikla dvě nádvoří. Celá stavba je na první pohled jednotná a zcela pravidelná, ovšem je vlastně rozčleněná a tvoří několik na sebe napojených celků. Se stavbou se započalo roku 1568. Roku 1574 se započalo se stavbou kaple, která byla dokončena a vysvěcena roku 1577. Poté se přestavoval starý palác na severní straně a budoval se příčný trakt, oddělující velké a malé nádvoří. Hlavní nádvoří je ze tří stran ve všech podlažích obklopeno arkádami, na každé straně po devíti obloucích. Arkádové ochozy jsou opatřeny v přízemí čtverhrannými sloupy s hrubou bosáží, v prvním patře toskánskými a v druhém jónskými sloupy. Obytné části leží za arkádami pouze v bočních křídlech a pouze v druhém patře jsou otevřeny do průčelí. Zámek byl postaven v renesančním stylu. Pouze v jihovýchodním rohu prvního patra je zámecká kaple opatřena gotizujícími vysokými okny, původně i s vysokou věží, která však shořela roku 1775 a nebyla již obnovena. Průčelí hlavního nádvoří proti hlavnímu vchodu není opatřen arkádami, nýbrž tvoří plnou stěnu. Volné plochy stěny mezi okny zaplňuje bohatá sgrafitová výzdoba. Pod západním křídlem jsou vybudované zřetelně dvojí rozsáhlé sklepy. Západně od zámku se za Pernštejnů nacházela pravidelná zahrada s nedochovanou mramorovou kašnou. Po Pernštejnech roku 1649 získali zámek Trauttmansdorfové. Tito majitelé na rozdíl od svých zadlužených předchůdců investují do hospodářství. Zámeckou zahradu přeměnili v sady a užitkovou zahradu. Rozšířili rybniční síť, budovali dvory, dbali o lesy a na jejich vyklučených okrajích zakládají nové osady. Na svých statcích zvyšují roboty a proto roku 1680 povstali nevolníci, ovšem celá vzpoura byla násilně a krvavě potlačena pomocí vojska. Roku 1753 se na zámku usadil rod Valdštejnů-Vartenberků. Tito majitelé nechali upravit interiéry v klasicistním stylu a sgrafitová výzdoba zámku byla zamalována. Koncem 18.století byla plocha před zámkem k městu vyrovnána a upravena ve francouzský park, zdobený barokními a raně klasicistními sochami na zahradní zdi a zahradním pavilonem v rohu zahrady nad městem. V souvislosti s úpravou zahrady byla na jejím severním okraji postavena empírová budova s úředními místnostmi vrchnostenského úřadu a bytem ředitele panství. Za zadní, severní stěnou zámku byl upraven v romantickém slohu anglický park se zahradními stavbami, rybníčkem a vodopádem, kde byl roku 1808 umístěn pískovcový pomník s postavou ležícího lva. Všechny nákladné úpravy zámku a jeho okolí a také náročný život šlechty prohlubovali zadluženost panství, která se vlastně vlekla již od doby pernštejnské. Finanční situace byla neudržitelná, což vedlo roku 1855 k vyhlášení dražby zámku a velkostatku. Zámek i velkostatek koupil bavorský kníže Maxmilián Karel Thurn-Taxis. Thurn-Taxisové na zámku již nesídlili, dosadili do něj německé úředníky. Pronajaly dvory, stejně jako pivovary a další podniky. Ponechali si pouze výnosné rybníky a lesy. Roku 1912 byl pivovar označen pamětní deskou, která připomíná že se zde narodil Bedřich Smetana. Po vzniku Československé republiky byla roku 1919 na velkostatek uvalena vnucená státní správa, avšak již roku 1920 se změnila na pouhý dozor, který byl roku 1922 zrušen. Pozemková reforma zasáhla velkostatek velmi mírně. Zámek byl zčásti zpřístupněn a občas se propůjčoval ke kulturním účelům. Zahrada byla též zpřístupněna. Panství Thurn-Taxisům patřilo až do roku 1945, kdy byl jeho majitel Bedřich revoluční gardou zavražděn, zbytek rodiny proto opustil Československo. Roku 1946 byl jejich majetek na základě Benešových dekretů znárodněn. Litomyšlský zámek se stal kulturní památkou I. kategorie a roku 1962 byl zařazen mezi národní kulturní památky, proto přečkal dobu nepřátelsky nakloněného komunistického režimu celkem dobře. Roku 1999 byl zařazen do seznamu světového dědictví UNESCO, spravuje jej Krajské středisko památkové péče a ochrany v Pardubicích.

Natáčení:

Červený bedrník, Zapomeňte na Mozarta, Mladá léta, Filosofická historie, Tajemství hradů

Majitelé:

1.Slavníkovci (863 - 955) konkurenční rod Přemyslovců

2.Královský majetek (955 - 1436)

3.Kostkové v Postupic (1436 - 1553) šlechtický rod

4.Pernštejnové (1553 - 1649) šlechtický rod

5.Trauttmansdorfové (1649 - 1753) šlechtický rod

6.Valdštejnové-Vartenberkové (1753 -1855) šlechtický rod

7.Thurn-Taxisové (1855 - 1945) šlechtický rod

8.Československá republika (1945 - 1960)

9.Československá socialistická republika (1960 - 1990)