Zámek Kunštát

25. 10. 2023

Geografie:

Zámek se nachází ve stejnojmenném městě asi 18 km severozápadně od Blanska v Hornosvratecké vrchovině.

Historie:

Založení Kunštátu je spjato s osobou Kunou z Kunštátu, příslušníka významného panského rodu, pravděpodobně moravského původu, jenž v dějinách zemí Koruny české sehrál zcela mimořádnou úlohu a z něhož pocházel jediný volený český král z řad šlechty Jiří z Kunštátu a z Poděbrad. První písemná zmínka o Kunovi pochází z roku 1250 na listině, jíž moravský markrabě Přemysl Otakar II. potvrzuje privilegia velehradského kláštera, kde vystupuje v roli svědka jako kastelán královského hradu Zuzinov. V letech 1253 - 1261 je doložen jako purkrabí na královském hradě Veveří, mezitím byl však také brněnským komorníkem a zemským maršálkem. V letech 1267 - 1277 zastával úřad komorníka olomouckého a právě tímto výčtem funkcí se dostáváme do Kunštátu. Kuna I. ze Zbraslavi a Kunštátu nechal vystavět kamenný hrad v raně gotickém slohu, doloženým důkazem založení hradu je nalezený trám konstrukčně svázaný se zdivem nádvorní strany původního hradního paláce, datovaný do let 1264 - 1266. Pro stavbu Kunova sídla bylo vybráno samostatné návrší, ze severní a západní strany obtékané potokem a vystupující nad široce rozevřeným údolím. Stavebně historický vývoj byl započat stavbou obvodní hradby, hradního paláce a vstupní věže s průjezdem do hradního nádvoří. Masivní obvodní hradba měla tvar lichoběžníku a byla téměř po celém obvodu až tři metry silná, pouze na nejlépe chráněné straně nad příkrým západním skalnatým svahem měla tloušťku kolem dvou metrů. Hradby obíhal na všech stranách úzký parkán a hluboký, široký příkop vyhloubený kolem jižní, východní a severní strany, ústící při západních koncích do strmého srázu a na jižní i východní straně mu byl předsazen masivní zemní val. Přístupová cesta k hradu vedla při severním okraji východního úbočí a k severnímu čelu hradního jádra se zalamovala v prostoru dnešního nádvoří tzv. Dolního zámku. K západní hradbě se přimykal hradní palác, jehož rozsah prozatím není úplně jasný, vzhledem k dispozici se však s největší pravděpodobností jednalo o patrovou, trojprostorovou, plochostropou stavbu. Podlaha patra hradního paláce byla ve výšce tří metrů nad současným terénem a k vstupnímu hradebnímu nároží byla přistavěna hranolová věž, jejíž zdivo se dodnes dochovalo v přízemí a mezipatře hmoty dnešního zámku. Roku 1276 proběhlo prodloužení hradního paláce severním směrem. Rozšířením vznikly minimálně čtyři nadzemní místnosti. Palác pak sahal až ke vstupní věži, od níž ho oddělovala široká proluka, která byla na úrovni nasazení prvého patra překlenuta mohutným kamenným lomeným pasem, rozpínajícím se mezi palácem a branskou věží v líci fasády. Prostor sloužil k přístupu na dřevěné schodiště do patra věže i na hradební ochoz. Kuna nechal palác rozšířit kvůli tomu, že na svém novém sídle pobýval častěji a původní palác byl pro jeho početnou rodinu poměrně malý. Hradní palác byl podsklepen a v průběhu Kunova života byla ještě pravděpodobně ve skále vylámána sedmačtyřicet metrů hluboká hradní studna. Hradní jádro s největší pravděpodobností obsahovalo i další zástavbu, minimálně dřevěný objekt konírny, který byl přistavěný k severní hradební zdi. První písemná zmínka o městečku však pochází až z roku 1279, kdy bylo založeno, mimochodem Kunštát znamená Kunovo město. Po Kunovi I. převzali panství jeho synové Bohuš a Kuna II., panství drželi po nějakou dobu zřejmě společně. Na rozdíl od svého otce však nedožili vysokého věku ani nezastávali žádné významné funkce a nijak nezasáhli do podoby rodového hradu, či dějin podhradního městečka. V písemných pramenech se oba uvádějí pouze jednou. Bohuš roku 1283, kdy spolu se svým bratrem a otcem svědčil v případě urovnání sporu se žďárským cisterciáckým klášterem. Kuna II. se potom uvádí v roce 1289, kdy vystupuje jako jeden ze svědků na testamentu svého příbuzného Gerharda ze Zbraslavi a Obřan. Poté kunštátské panství dědí Gerhart z Kunštátu, vnuk Kuny I. Gerhart zastával v letech 1326 - 1327 úřad brněnského a znojemského komorníka, poté znovu v letech 1337 - 1350. Gerhart se tak po svém návratu do funkce stává prvním dvořanem na Karlově markraběcím dvoře a prvním z moravských zemských úředníků. Hrad v Kunštátu se písemně poprvé výslovně připomíná roku 1360. Gerhart z Kunštátu přistoupil k vrcholně gotické přestavbě rodového sídla, spočívající v rozšíření hradního paláce jižním směrem podél obvodní hradby a jeho následném zvýšení o druhé, nynější první, plochostropé patro. Po jejich spojení sloučil dřevěný ochoz v patře. Tato stavební akce byla završena honosnou úpravou interiérů, při níž byla minimálně jedna místnost nynějšího první patra opatřena křížovou žebrovou klenbou. Roku 1360 panství zdědil po svém otci Smilovi Erhart I. starší z Kunštátu, který zastával funkci nejvyššího komorníka brněnského a roku 1398 byl také moravským zemským hejtmanem. Za jeho držení došlo k zmnohonásobnění rodového majetku. Po jeho smrti drželi rozsáhlé dědictví společně jeho synové Erhart II. mladší a Jiří. Erhart II. mladší se do veřejného života zapojil na konci 14s.století, kdy po svém otci převzal úřad nejvyššího brněnského komorníka, který zastával až do roku 1407. Roku 1409 doprovázel markraběte Jošta Lucemburského do Braniborska, kde se společně s ním zúčastnil politického jednání, poté byl znovu jmenován do funkce nejvyššího brněnského komorníka a moravského zemského hejtmana. Roku 1412 se však úřadu moravského zemského hejtmana vzdal a odešel do služeb ke králi Václavu IV. Zemřel svobodný a bezdětný roku 1414. Jím vymřela hlavní rodová větev po meči, takže Kunštátské panství roku 1408 zdědil Boček z Kunštátu a Poděbrad, který však již roku 1417 umírá. Po něm společně panství spravovali jeho synové Boček a Viktorín. Po smrti Viktorína roku 1427 měl majetek přejít na jeho syna Jiřího, jenže tomu bylo teprve sedm let. Jeho poručníkem se proto stal Heralt z Kunštátu a Líšnice a proto také spravoval také hrad Kunštát. Markrabě Albrecht Rakouský, zeť císaře Zikmunda Lucemburského hrad roku 1436 dobyl a odňal jej Heraltovi, který byl roku 1444 v Brně na radnici sťat. Jiří z Kunštátu a Poděbrad se ujal panství roku 1448, jež nechal hrad přestavět. Přestavba probíhala za husitských a česko-uherských válek, takže se vybudovalo zděné předhradí na místě dnešního Starého nebo Dolního zámku. Starý příkop byl zavezen, ne jeho místě byl zřízen parkán a teprve za ním byl zřízen nový, daleko širší a hlubší příkop, zevně obezděný zdí zpevněnou řadou masivních pilířů. K obraně bylo upraveno i temeno nového valu, které bylo s parkánem spojeno dřevěným můstkem. V severovýchodním nároží byla vystavěna nová branská budova. Vstup do ní vedl z mostu od původně dřevohlinitého předhradí situovaného na severní straně hradního kopce. Hradní příkop v tomto místě přepažovala nově vystavěná, masivní, až tři metry silná a čtyřiapadesát metrů dlouhá štítová zeď, zakončená na východní straně mohutná věží, tvarovanou na půdorysu lichoběžníku do břitu. Hrad držel až do roku 1464, kdy jej už jako český král předal Prockovi z Kunštátu a z Opatovic. Za něj byla k štítové zdi přistavěna mohutná kamenná obvodová hradba nového předhradí. Hradní palác nechal přebudovat do pozdně gotické podoby, během niž nechal přistavět jižní trakt. Souběžně také přistoupil k zásadní úpravě západního křídla hradního paláce. V jihozápadním prostoru byla pravděpodobně zřízena hradní kaple jdoucí přes dvě podlaží. Na hradní kapli v patře navazovali čtyři místnosti. Následně se pánové panství z rodu Kunštátských střídali. Roku 1479 panství zdědil jeho bratranec Jan Heralt z Kunštátu a na Plumlově. Následně roku 1490 panství zdědil Jan Boček z Kunštátu a Polné, po něm roku 1501 jeho syn Hynek Boček, který je v závěti odkázal Ludvíku Zajímači z Kunštátu a z Jevišovic. Kunštátské panství však bylo zatíženo značnými pohledávkami a jeho výnosy byli nepatrné. To zapříčilo že Ludvík Zajímač roku 1520 začal jednat s Vilémem II. z Pernštejna o proději Kunštátu. Roku 1529 prodal Vojtěch z Pernštejna hrad i s panstvím Janu Černčickému z Kácova. Zahájil goticko-renesanční a raně renesanční přestavbu hradu na zámek, lépe vyhovující nového životnímu stylu tehdejší aristokracie. Na východní straně byla snesena raně gotická obvodová hradba, čímž bylo vnitřní nádvoří otevřeno na způsob čestného dvora, ze tří stran obestavěného, o půdorysném tvaru obráceného širokého velkého písmene U. Přetavovalo se severní, dvoutraktové křídlo a dvorní průčelí jednotraktového, ustoupeného jižního křídla ze studnou bylo slícováno nově přiloženou zdí. Všechna tři křídla byla zvýšena a srovnána nástavbou nového druhého patra. Do jihozápadního koutu dvora bylo přistavěno víceramenné hranolové schodiště formované jako věž. Schodištní věž umožňovala pohodlnou vertikální komunikaci a současně se stala novou dominantou budovy. Pracovalo se rovněž na interiérech. Po smrti otce roku 1550 se k dědictví hlásili synové Jan, Vilém a Diviš, plus vnuk Jan. Kunštátské panství bylo rozděleno mezi syna Jana a vnuka Jana. Vnuk Jan se však naposledy připomíná roku 1556. Roku 1558 panství jeho mladší bratr Arnošt zapsal do zemských desek rytíři Matyášovi Mincovi ze Zárušic. Tento rytíř jej však již roku 1560 přenechal hraběti Janovi Fridrichovi z Hardeggu. Roku 1594 přešlo panství na Evu z Lichtenštejna, která roku 1598 postoupila panství Karlovi z Lichtenštejna, který však téhož roku panství znovu postoupil Pavlu Katharinovi z Katharu, který však záhy zemřel a dědicem se tak stal jeho syn Petr. Ztráta kreditu ale zřejmě i námitky moravského panstva proti jeho neurozenosti, donutila Petra Katharina z Katharu roku 1603 panství prodat zpět Karlovi z Lichtenštejna, který jej však roku 1604 postoupil Štěpánu Schmidtovi z Freihoffenu. Štěpán Schmidt působil na dvoře Rudolfa II., Matyáše II. a Ferdinanda II. V tomto období došlo k další přestavbě. Hlavní zámecké budově to přineslo pozdně renesanční úpravy interiérů a zejména novou fasádu celého pláště budovy, s výrazným ornamentálním dekorem. V rámci pozdně renesančních prací se upravovalo také okolí zámku. Na jižní straně byl zavezen hradní příkop a byla zde vytvořena tzv. Květná zahrada., obehnaná ohradní zdí se střílnami. Zámecké zahradě dominovala salla terana, zahradní pavilon otevřený do prostoru. Nejvýraznější se však dosud jeví pozdně renesanční přestavba předhradí. Jednotlivá křídla byla zvýšena o druhé patro, to bylo na východním severním křídle využíváno jako sýpka, v přízemí se naproti tomu nacházely konírny, chlévy a příbytky pro čeleď. V západním křídle byly umístěny kanceláře a byty pro zaměstnance vrchnostenské správy panství. Hlavní vstup byl opatřen monumentálním manýristickým mramorovým, plasticky bohatě zdobeným portálem. Přestavba tzv. Dolního zámku byla završena výstavbou předsunuté ohradní zdi, prolomené tunelovitou bránou na severovýchodní straně zámeckého návrší. Roku 1632 nastal o zadlužené panství opět spor po smrti Štěpána Schmidta i jeho syna Karla, takže propadl koruně. Roku 1635 zemský soud v Brně přiřkl Kunštát Jindřichu z Passaunu a Holíče. Pro tento rod však mělo panství význam hospodářský nikoli sídelní. V roce 1662 Kunštát získal hrabě Ferdinand Leopold z Náchoda, ale již v roce 1666 přešlo panství v důsledku nesplaceného dluhu do majetku kláštera františkánek při kostela sv. Josefa v Brně a ten jej roku 1678 prodal hraběti Janu Maxmiliánovi z Lamberga. Bezprostředně po převzetí přistoupil k zahájení přestavby dnešního Horního zámku v honosné, reprezentativní rodinné sídlo. Tato stavební etapa zahrnovala rozšíření jižního křídla, které tak bylo dotvořeno do dnešní dvoupatrové dispozice. V jeho novém nádvorním traktu byla při studni umístěna prostorná klenutá vstupní síň k hlavnímu zámeckému schodišti. Dále byla snesena renesanční schodištní věž a všechna tři křídla budovy byla výškově srovnána na společnou úroveň pod jednu korunní římsu. Renesanční arkádové chodby či spíše pavlače na dvorním průčelí spojovacího křídla nahradila patrová nádvorní chodba prolomená v přízemí šestinásobnou arkádou, nesenou mohutnými pilíři. První etapa barokní přestavby byla završena novými fasádami, z nichž nejhonosněji bylo pojato nádvorní průčelí západního spojovacího křídla, které bylo dekorováno kordovými římsami, lizénovými rámy a masivní, bohatě profilovanou korunní římsu. Při přestavbě na něm byla ponechána podstatná renesanční část stejně jako hranatá věž z někdejšího hradu, také kaple dostala barokní ráz. Další majitel Karel Benedikt zdědil Kunštát jako nezletilý roku 1686. Do jeho zletilosti roku 1694 za něj panství spravovali poručníci. Roku 1700 započala druhá barokní přestavba, která se týkala hlavně interiérů, nejvýraznější proběhly v reprezentačním jižním křídle. Ve spojovacím západním křídle byly umístěny obytné pokoje vrchnosti, v severním křídle se nacházely hostinské pokoje. Patrně již tehdy bylo v severním křídle instalováno teplovzdušné topení s bedněnými rozvody. Přízemí zámku zabíraly užitkové a skladovací prostory. Karel Benedikt zemřel roku 1722, poté spravovala panství Marie Ludovika, matka jejich nezletilých synů. Karel Antonín z Lamberga se ujal správy panství roku 1726 ale roku 1730 jej postoupil svému mladšímu bratrovi Janu Leopoldu. Roku 1733 však i tento majitel Kunštát prodal Johannu Theodorovi z Imbsenu. Nechal vybudovat novou příjezdovou komunikaci k hlavní zámecké budově, směřující od východu serpentinou na temeno zemního valu, opatřeného otevřenými nárožními pravoúhlými bastiony. V intencích barokní symetrie cesta vedla přes příkop v ose čestného dvora, překlenutý dřevěným mostem. Ten byl v roce 1734 nahrazen současným podklenutým kamenným mostem. Pan z Imbsenu zemřel roku 1742 a panství po něm převzala jeho dcera Marie Antonie, která je držela až do své smrti. Roku 1764 zámek získal novou šindelovou krytinu, následujícího roku zámek zevně i uvnitř vymalovali najatí zedníci, avšak práce byla odvedená nekvalitně a přes zimu omítka opadala. Proto ji roku 1766 museli řemeslníci zdarma opravovat. Barokní stavební práce se v minimální míře dotkly podzámčí. Po smrti Marie Antonie roku 1783 panství odkázala své příbuzné z matčiny strany, svobodné paní Marii Anně Honrichsové z Wolfswarffenu. Po její smrti roku 1788 zdědil panství její syn Ignác Hypolit, roku 1803 přešlo panství zase na jeho syna Josefa Františka a poté roku 1861 na jeho syna a také posledního mužského příslušníka rodu Konráda Fridricha. Za Honrichsů z Wolfswarffenu získal Horní zámek klasicistní fasády a všechna tři křídla byla členěna vysokým pilastrovým řádem. Do střední osy jižního a severního křídla byly osazeny klasicistní půlkruhové ústupkové vstupní portály. Došlo rovněž ke klasicistní výmalbě interiérů. K jižní hradní fasádě bylo přistavěno unikátní dvouramenné samonosné litinové schodiště s balkonem. Na Dolním zámku bylo přestavěno dvorní průčelí severního křídla a to přístavbou unikátní sloupové arkatury nesoucí pavlač. Současně byla upravena Květná zahrada, kde byl na místě renesanční sala terreny vystavěn neogotický zahradní altán s věží a ve středu zahrady byl vyhlouben velký dekorativní bazén, lemovaný masivní profilovanou kamennou obrubou, doprostřed něhož byla umístěna litinová plastika vodní nymfy. Důležitou byla rovněž celková úprava okolí zámku obepínající zemní val ze severní, východní a jižní strany, vybudována zámecká střelnice na západní terase zámecké obory a zřízen psí hřbitov u paty zahradního altánu. Kunštátský velkostatek převzal a zdědil roku 1901 říšský hrabě František Josef Coudenhove synovec Konráda Fridricha Honrichse z Wolfswarffenu. Po jeho smrti 1912 se panství ujala jeho jediná dcera Františka Leopoldina Marie, která však roku 1917 vstoupila do Kongregace sester Těšitelek Božského Srdce Ježíšova v Brně a roku 1939 převedla této organizaci i vlastnická práva, ovšem ne přímo Brnu ale Rajhradu u Brna. Po únoru 1948 odjela tahle poslední majitelka panství s církevním i státním souhlasem do Argentiny, kde založila první zahraniční dům řehole sester Těšitelek. Roku 1948 byla dekretem Zemského národního výboru v Brně na velkostatku v Kunštátě zavedena národní správa z důvodu provedení revize první pozemkové reformy. Roku 1950 byl zámek předán Národní kulturní komisi. Kunštátský zámek byl zařazen do tzv. sběrných objektů a jeho interiéry se začaly plnit mobiliářem z jiných památkových objektů určených pro jiné využití, nebo také zdevastování, zpustnutí a úplnému zničení. Roku 1953 byly hlavní dvě třetiny zámecké budovy přiděleny jako depozitář Moravskému zemskému archivu v Brně. Roku 1961 byl zámek převeden do správy Okresního národního výboru v Blansku, který záhy pronajal objekt Krajské správě ministerstva vnitra. Většina místností Horního zámku a částečně i prostory Dolního zámku sloužila jako sklad mobiliáře z jiných znárodněných památkových objektů. V souvislosti s tím byl zámek přísně střežený a byl přístupný pouze na zvláštní propustku. Toto neutěšené období naštěstí skončilo roku 1992, kdy byly sklady mobiliářů přestěhovány do Boskovic a přistoupilo se k zahájení obnovovacích prací na budově. Od roku 2002 je zámek Národní kulturní památkou. Dá se říct že na obnově zámku se pracuje od roku 1992 do dnešních dnů, protože minulý politický režim se postaral o ztrátu kulturního dědictví na našem celém území a podle toho památkové objekty včetně Kunštátu vypadaly a mnohdy ještě vypadají.

Zajímavosti:

Kunštát je nejstarší dochované kamenné šlechtické sídlo na Moravě. Pod zámkem je také nejstarší psí hřbitov v Evropě. Ve čtyřicátých letech minulého století získal několik místností na zámku vědec Erich Hudec s rodinou.

Natáčení:

Hlava medúzy, Chirurgie, Agentura Puzzle

Majitelé:

1.Páni z Kunštátu (1250 - 1520) šlechtický rod

2.Pernštějnové (1520 - 1529) šlechtický rod

3.Černčičtí z Kácova (1529 - 1558) šlechtický rod

4.Matyáš Minc ze Zárušic (1558 - 1560) šlechtic

5.Jan Fridrich z Hardeggu (1560 - 1594) šlechtic

6.Lichtenštejnové (1594 - 1598, 1603 - 1604) šlechtický rod

7.Katharinovi z Katharu (1558 - 1603) šlechtický rod

8.Freihoffenovi (1604 - 1632) šlechtický rod

9.Královský majetek (1632 - 1635)