Zřícenina hradu Holštejn

6. 7. 2023

Geografie:

Zřícenina hradu leží jižně od stejnojmenné vesnice v Moravském krasu. Nachází se na osamělém skalním vápencovém suku, skrývající ve svém nitru jeskyni zvanou Hladomorna či Lidomorna. Pod hradem se rozprostírá Holštejnské údolí, kterým protéká Bílá voda, vtékající do propadání Nová Rasovna.

Historie:

Hrad byl založen pravděpodobně roku 1268 Hartmanem z Ceblovic, ale první písemná zmínka je až z roku 1278. Poprvé s pan Hartman s přídomkem z Holštejna uvádí v lednu 1278 a to znamená, že hrad byl v této době již dostavěn, nebo alespoň jeho podstatná část. Hrad byl situován na plochém temeni vápencového bradla se strmými úbočími. Impozantně působil především ze severu, odkud ční kolmá, místy až převislá skalní stěna, ta je v současnosti hojně vyhledávaná jako cvičný horolezecký terén s mimořádně obtížnými trasami. Právě z této strany byl hrad také nejhůř přístupný. Jeho poloha na skalisku mu poskytovala skvělé možnosti obrany a učinila z něj také nedobytnou pevnost. Jednalo se o mohutný hrad, který pravděpodobně měl jednodílnou bezvěžovou dispozici s obvodovou zástavbou, připomínající rozlehlý dvorec. Jeho tvar odpovídal nepravidelnému čtyřúhelníku o rozměrech cca 85x52 metrů. Jedinou nevýhodou hradu bylo jeho zásobování vodou, ta byla čerpána patrně ze zřídla ležícím jihovýchodně od hradu a sem dopravována podzemním potrubím z pálených a skleněných trub, dlouhým asi 1 km. Jméno hradu je přizpůsobeno tehdejší módě Hohler Stein dutý či vykotlaný kámen, popřípadě skála. Hartman totiž kolonizoval místní kraj německými osadníky a po dokončení stavby hradu přesunul centrum své moci z Jedovnic na Holštejn. Pod hradem tak vyrostlo středověké městečko stejného názvu. Hartman patřil k velice významným osobnostem českého království, o čemž svědčí i to, že po smrti krále Přemysla Otakara II. zastával úřad brněnského komořího. Hartman umírá roku 1315 a jeho jediný syn Crha II. byl duchovním, čímž jejich rod vymírá po meči. Před rokem 1321 panství i s hradem koupil Vok z rodu Hrutoviců a učinil z něj hlavní rodové sídlo. Příslušníci jeho rodu se ukazují na důležitých listinách i při zasedáních zemských soudů. Koncem 14.století v době bouřlivých válek mezi moravskými markrabaty, bojuje Vok III. spolu se svým synem Vokem IV. na straně markraběte Prokopa Lucemburského. Za těchto válek za niž se rozvíjí po celé zemi kořistění a loužení, získávají si oba Vokové nelichotivou pověst, páchají krádeže a násilí i na církevních statcích, za což jsou roku 1399 papežem exkomunikováni. Přepadávají pocestné, kteří prochází jejich panstvím a jež posléze kvůli výkupnému vězní v jeskyni pod hradem, spousta životů zde kvůli tomu vyhasla. Během válčení se Vok III. zadlužil a po smrti markraběte Prokopa přechází na stranu jeho bratra markraběte Jošta. Vok III. umírá roku 1411 a jeho nástupce Vok IV se stal jedním z nejvěrnějších stoupenců Jošta Lucemburského, díky čemuž se jeho finance dostaly do takové kondice, že si mohl dovolit půjčovat dokonce i králi Zikmundovi. Roku 1415 podepsal a pečetil list české a moravské šlechty proti upálení Jana Husa, ale o pět let později figuruje ve vojsku krále Zikmunda, s nímž táhne na husitskou Prahu. V červenci bojuje v bitvě na Vítkově a je aktérem i dalšího střetnutí mezi husity a Zikmundovými šiky, k čemuž dochází v listopadu téhož roku pod Vyšehradem a tato bitva stojí Voka IV. život. Vok V. zdědil velké bohatství a přízeň krále Zikmunda, jemuž zachoval věrnost po celou dobu husitských válek. Ovšem roku 1430 se stahuje z veřejného života a rozprodává rodové statky. Roku 1437 došlo i na Holštejn, který kupuje Hynek z Valdštejna a Židlochovic. Všechno zapříčinila jeho lokalita v odlehlé oblasti mimo hlavní obchodní cesty. Pan z Valdštejna zde už nesídlí a proto ani neinvestuje do údržby hradu. To pokračuje i po roce 1455, kdy se hrad podruhé prodává Půtovi ze Sovince a Doubravice. Situace se však nelepší a proto se hrad roku 1483 prodává potřetí Dobeši Černohorskému z Boskovic. Bohužel ale hrad i stejnojmenné městečko pod ním chátrá a páni z něj nemají žádný užitek a tak jej prodávají po čtvrté a naposledy roku 1493 Hynkovi z Popůvek, který však již sídlil na Pozořické tvrzi. V roce 1528 dědí Holštejnské panství jeho dcera Markéta a roku 1531 se hrad uvádí jako pustý a městečko pod ním zaniklo nedlouho po úplném opuštění hradu. O přeměnu jistě majestátního hradu v ruinu se tak postaralo bezmála půltisícileté období, během nějž hrad poškozovalo nejen soustavné působení přírodních vlivů, ale i využívání jeho zdiva jako zdroje stavebního materiálu pro panský dvůr a novou osadu Holštejn. Z hradu se dochovali zbytky zdí hlavně na jihu a jihozápadě i četné terénní nerovnosti. Na jihozápadě hradu totiž byla plošina, na které bylo menší předhradí ze kterého vedl do hradu přes hluboký příkop padací most. Velmi patrné je taky zdivo hradních budov, které kopírovaly okraj skály na severní straně. Výrazný pozůstatek lze najít v jihozápadní části areálu kde jsou asi 8 metrů vysoké zbytky zaobleného nároží nad příkopem, dříve považované za součást věže. Na jihovýchodě vystupuje zřetelněji pozůstatek hradby s výpadní brankou. Ve své době přitom hrad Holštejn patřil k největším a nejpohodlnějším sídlům na Moravě. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka. V roce 2011 je obnoveno spojení uměle vytvořeným komínem hradu s hradní hladomornou nebo chcete-li lidomornou. Dnes je však jeskyně nepřístupná, protože je zimovištěm chráněných netopýrů, smí se do ní nahlédnout pouze od vchodu.

Natáčení:

Strážce duší, Největší dar, Jeskyně běsů

Majitelé:

1.Ceblovicové (1268 - 1321) šlechtický rod

2.Hrutovicové (1321 - 1437) šlechtický rod

3.Valdštejnové z Židlochovic (1437 - 1455) šlechtický rod

4.Doubravští ze Sovince (1455 - 1483) šlechtický rod

5.Černohorští z Boskovic (1483 - 1493) šlechtický rod

6.Popůvkové (1493 - 1531) šlechtický rod

7.Královský majetek o který se ale nikdo nestará ani nezajímá (1531 - 1918)

8.Československá republika (1918 - 1939)

9.Protektorát Čechy a Morava (1939 - 1945)