Znojemský hrad
Geografie:
Hrad stojí na západním okraji města Znojma na ostrožně nad soutokem řeky Dyje a Gránického potoka.
Historie:
Mimořádná poloha Znojemského hradu poskytla vhodné prostředí pro člověka již ve 4 tisíciletí př.n.l., bylo to zřejmě kultovním místo. Archeologický průzkum doložil, že lokalita byla osídlena již v době bronzové. Řeka Dyje odedávna tvořila důležitou obranou přírodní překážku proti vpádu z Rakous a to i v období, kdy moravská hranice procházela jižněji než dnes. Původní znojemské obchodní středisko stálo v místech hradiště sv. Hypolita západně od dnešního vnitřního města, které bylo velkomoravským správním místem, politickým a vojenským střediskem, důležitou křižovatkou cest z Rakous do vnitra Moravy a dále Moravskou bránou do Polska a z Podunají do Čech. V první polovině 11. století, když kníže Břetislav I. budoval správní organizaci, přenesl sídlo feudální moci z Hradiště sv. Hypolita na protilehlý skalnatý ostroh. Kníže Břetislav I. pravděpodobně roku 1019 nechal vybudovat románskou rotundu Nanebevzetí Panny Marie, ve stejném roce kdy byla Morava Přemyslovci dobyta. Rotunda měla být zřejmě první snahou o sjednocení Čech a Moravy stojí uprostřed rozsáhlého předhradí, byla založena pravděpodobně jako součást místa, na kterém byla od počátku plánována stavba Přemyslovského sídla. Na konci svého života kníže Břetislav I. určí, že nejstarší z jeho potomků bude vládnou z Prahy celé zemi a mladší synové dostanou úděly na Moravě. Nástupce na knížecím stolci Vratislav II. se pokusil zrušit, ale jednotlivý Přemyslovci založili vlastní větve vládnoucí dynastie. Roku 1061 byla proto Morava definitivně rozdělena na tři úděly znojemský, brněnský a olomoucký. Původně dřevěno-hlinitý hrad ve Znojmě byl postaven pravděpodobně v roce 1092 na místě, které vybral moravský a později český kníže Konrád I. se svým synem Litoldem. V témže roce vznikl také samostatný znojemský úděl. V té době se zde nacházela mincovna, v níž byly raženy mince znojemského údělného knížectví. Hrad byl rezidenčním sídlem moravských markrabí Konráda Oty a Vladislava Jindřicha, kteří hrad přestavěli do kamenné podoby a zpevnili pevnými zdmi a netradiční románskou osmibokou strážní věží. Roku 1134 byla rotunda ve Znojmě doplněna o kult sv. Kateřiny a byla vyzdobena obrazy znázorňující genealogii českých a moravských Přemyslovců. Středověký románský nejpevnější hrad, za který byl Znojemský hrad označen roku 1146, stál na nejvýše položené části ostrohu. Hradní ostroh chránilo údolí řeky Dyje a potok Gránice a na jihovýchodě prohloubenina mezi hradem a návrším s chrámem sv. Mikoláše, zvaná Jáma. Hrad byl přístupný od východu a východním směrem se rozrůstalo podhradí. Po celé 12.století hrad trpěl spory mezi českými a moravskými Přemyslovci. Znojemský úděl se roku 1182 stává součástí Moravského markrabství. Na přelomu 12 a 13.století byl hrad přestavěn do vrcholně středověkého stylu. Ve 13.století prožíval hrad období svého rozkvětu, zůstával centrem krajské správy a soudů, navíc zde často pobývali čeští panovníci a moravská markrabata. V předhradí, které sahalo až po dnešní Václavské náměstí, kde ve středověku stával kostel sv. Petra, vznikly kláštery minoritů a později klarisek. Roku 1278 dokonce krypta minoritského kláštera u kostela Matky Boží v podhradí posloužila jako dočasný odpočinek krále Přemysla Otakara II. Roku 1306 se hradu zmocnil Rudolf Habsburský a rou 1307 o něj bojoval znovu, v té době hrad proti rakouským vojskům hájil Raimund z Lichtenburka. Roku 1308 na hradě jednal český král Jindřich Korutanský s rakouským vévodou Fridrichem Habsburským, který se sice vzdal nároků na Čechy a Moravu, ale nechal si v zástavě některé hrady včetně Znojma. Roku 1310 se znojemského hradu zmocnil Jindřich z Lipé, který roku 1317 uzavřel smlouvu právě s Fridrichem Habsburským namířenou proti Janu Lucemburskému. Avšak již roku 1318 se hradu zmocnil Vilém Zajíc z Valdeka a dostal hrad do rukou s celým městem. Roku 1327 vyhořela část hradu a města při jednání Jana Lucemburského s rakouským vévodou a za radovánek s nimi spojených. Sán Jan Lucemburský byl posledním českým králem, který častěji pobýval na znojemském hradě. Také Karel IV. několikrát do Znojma zavítal poprvé jako markrabě Moravský 1335 - 1342, v roce 1346 jako císař a roku 1348 jako český král. Roku 1379 potvrdil Václav IV. privilegia rakouskému vévodovi Albrechtu III. Habsburskému. Na Moravě vládla vedlejší větev Lucemburků. Roku 1393 uzavřel moravský markrabě Jošt s uherským králem Zikmundem, rakouským vévodou Albrechtem a míšeňským markrabětem Vilémem spolek proti králi Václavu IV. Hrad a město byli obsazeny Rakouskými oddíly, ty ale roku 1395 zase odtáhly, protože byl sjednán mír mezi bratranci Joštem a Václavem VI. Znojmo pak zůstalo v Joštových rukou. Další spor však vypukl mezi markraběcími bratry Joštem a Prokopem a roku 1402 se hradu i města zmocnil právě Prokop Lucemburský. Tato strana byla vytvořena pro hájení zájmů českého krále Václava IV. Úřad na hradě spravoval Hynek Suchý čert z Jevišovic. Roku 1404 obléhal hrad i město uherský král Zikmund Lucemburský a rakouský vévoda Albrecht IV., museli však s nepořízenou odtáhnout. Roku 1405 však svévole hradní posádky měli dost sami měšťané a s jejich pomocí se hradu opět ujal Jošt Lucemburský. Pan Hynek z Jevišovic ale podnikal se svými přáteli pustošivé loupeživé nájezdy po Moravě a do Rakous. Porot byl roku 1406 pan Hynek zajat českým králem a roku 1409 se novým hradním hejtmanem stává Jindřich Zajímač z Jevišovic. V roce 1421 se na rozkaz krále Zikmunda Lucemburského zmocnil Znojma Hartneid z Lichtenštejna na Mikulově a téhož roku se na hradě ubytoval s dvorem i král Zikmund, který zde jednal s rakouským vévodou Albrechtem. V říjnu téhož roku pak Albrecht táhl proti husitským Jevišovicím a roku 1425 se husité marně v odvetě pokoušeli dobýt Znojmo. V roce 1437 se král a císař Zikmund Lucemburský ve Znojmě objevil znovu, protože znojemský hrad byl po celou dobu husitských válek pevnou oporou. Ještě v témže roce král a císař ve Znojmě umírá. Roku 1453 pobýval na hradě Ladislav Pohrobek a za přítomnosti Jiřího z Poděbrad zde bylo dohodnuto o jeho zemském správcovství v Čechách. Tehdy byl držitelem a purkrabím hradu Volfgang Osvald z Ludmansdorfu, od něhož hrad pro českou korunu vyplatil roku 1456 Jindřich z Rožmberka. V dalších desetiletích však začal význam hradu upadat a nakonec byl v devadesátých letech 15.století zastaven pánům z Vejtmíle. Vědomí, že jde o královský majetek, nakonec upadlo tak, že s hradem začali počátkem 16.století disponovat moravští stavové, kteří jej později vykoupili ze zástavy a složili za něj králi Ludvíku Jagelonskému 14 000 hřiven stříbra. Hrad se nakonec sídlem zemského hejtmana nestal, stavové jej považovali za své vlastnictví a tím samozřejmě jeho význam dále klesal. Poskytli jej do užívání královně Anně Jagellonské sestře mrtvého krále Ludvíka Jagellonského a manželce nového krále Ferdinanda I. Habsburského, která zde pobývala roku 1527. Dále pak královně Marii Habsburské vdově po Ludvíku Jagellonském, která zde pobývala v letech 1529 - 1530. Roku 1530 byl zastaven Mikuláši Prusinovskému z Víckova, ale už roku 1531 připadl opět moravským stavům. Poslední purkrabí znojemského hradu Jan Tavíkovský z Tavíkovic se připomíná roku 1534, poté byl hrad již nepřetržitě zastavován. Pronikání Turků do Evropy vyžadovalo zvýšení obranyschopnosti, proto byl znojemský hrad roku 1542 nově opevněn. O zbudování nového opevnění se staral také král Ferdinand I. při svých návštěvách roku 1549 a 1552. Roku 1550 - 1556 držel hrad jako zástavu Václav Meziříčský z Lomnice, po něm roku 1571 Hojer Meziříčský a po jeho smrti opět připadl české koruně. Roku 1579 jej císař Rudolf II. udělil v léno Kryštofu z Althanu, roku 1586 Václavu Krajířovi z Krajku a roku 1596 Vilému z Roupova. Roku 1608 a 1611 se zde sešel arcikníže Matyáš s představiteli moravských stavů, výsledkem tohoto jednání bylo připojení Moravy jako autonomní správy k rakousko-uherské konfederaci. Roku 1618 přijel Matyáš do Znojma znovu, tentokrát jako římský císař. Držitelem hradu byl Vilém z Roupova jemuž byl však roku 1621 pro účast na stavovském povstání konfiskován ve prospěch komory Markrabství moravského, zatímco příslušenství hradu připadlo znojemské jezuitské koleji. Roku 1628 se ve Znojmě sešel zemský sněm který rozhodl že na obnovu hradu, který tehdy byl v dezolátním stavu mělo připadnout 2000 moravských tolarů. V roce 1642 se ve Znojmě shromáždila početná armáda pod vedením knížete Leopolda Viléma, která měla bojovat se Švédy, ale když se v roce 1645 objevil před branami města generál Torstenson, nebyl zde nikdo, kdo by je ubránil a tak Švédové obsadili město i hrad. Toto obsazení znamenalo pro město hospodářský úpadek a definitivní konec znojemského hradu, který panovníci znovu udělovali lénem, ovšem s tím rozdílem, že už jej nepovažovali za své sídlo. Hrad chátral i když byl roku 1697 opraven ovšem nedostatečně a byl již napůl v ruinách. Císař Josef I. jej proto 1710 dal lénem hrabatům z Deblína. To byla poslední fáze jeho úpadku, neboť se stal vrchnostenským majetkem. Ve prospěch města se vyčlenila část hradního areálu v prostoru mezi strážní věží za rotundu k hradnímu příkopu. Ve dvacátých letech 18.století nastalo v hradním areálu horečné budování, zatímco město přistavělo roku 1720 k hradní části budovy severovýchodně od rotundy sv. Kateřiny pivovar a konírny, dal Maxmilián z Deblína na západní straně nádvoří odstranit poslední zbytky hradu na východní straně a na výhodní straně postavit zámek, do něhož byly pojaty některé části starého hradu. Zámek byl postaven v letech 1710 - 1721. Budova má trojkřídlou pozici, v levém křídle vznikly stáje a sklady, napravo obydlí sloužících, v podzemí levého křídla sklep na 120 věder vín a v pravém křídle byla vybudována zbrojnice a obývací místnosti. Stavbou zámku se však Deblínové zadlužili. Roku 1742 vpadly do Znojma Prusové a Sasové. V letech 1757 - 1784 držel zámek lénem František Josef z Deblína, po jehož smrti byl přeměněn na vojenskou nemocnici. To fakticky znamenalo zrušení léna a rozprodávání zámeckého inventáře, sbírky všech předmětů, zbraní i knihovna byly prodány za minimální ceny do vídeňských muzeí a nádvoří zámku se změnilo v zahradu. Roku 1865 získalo prázdný zámek město Znojmo a postupně sem umístilo Jihomoravské muzeum a tomuto účelu slouží dodnes.
Majitelé hradu:
1. královský majetek (1092 - 1784)
2.armáda Habsburské monarchie a Rakouského císařství (1784 - 1865)
3.město Znojmo (1865 - do teď)
Fotografie:
