Hrad Šternberk

5. 9. 2023

Geografie:

Hrad leží na výběžku Nízkého Jeseníku ve stejnojmenném městě. Nízký Jeseník je plochá vrchovina na severu Moravy a jižní části Slezska.

Historie:

Roku 1251 kdy mladý, tehdy ještě markrabě Přemysl Otakar II. získal sňatkem rakouské vévodství, kde vymíral vládnoucí rod Babenberků, došlo ke střetnutí s uherským králem Bélou IV. Vojenské akce se přesunuly i na Moravu. Roku 1253 byl obranou Olomouce proti uherským Kumánům pověřen Zdeslav ze Šternberka, jež zabil před městkou branou jejich náčelníka a přinutil je k útěku zpět do Uher. Za svůj čin byl odměněn titulem královského číšníka a bylo mu umožněno založit v této oblasti hrad, navíc mu bylo dáno do panství i celé okolí. Městu Šternberku, rozkládajícímu se na úpatí Jeseníků, vévodí dominanta hradu a rozložité průčelí chrámu někdejšího augustiniánského kláštera. První písemná zmínka o hradu je z roku 1269 v listině krále Přemysla Otakara II., kde se jednalo o spor kvůli lesu a doly u Domašova mezi olomouckým klášterem a hradem. Z nejstarší podoby hradu se zachoval zbytek opevnění hlavního paláce, především pak ale válcová věž do níž se vchází ve výši prvního patra, její čtyři metry silná zeď v dobách ohrožení tvořila centrum obrany hradu. Albrecht II. ze Šternberka působil diplomaticky jako rádce a přítel císaře Karla IV. Jednalo se o kanovníka v Olomouci, biskupa ve Zvěříně a Litomyšli, arcibiskupa v Magdeburku a tak není divu že jeho panování docházelo ke stavebním úpravám a hrad byl změněn na biskupskou rezidenci. Hradní kaple byla vyzdobena podle stylu který uznával i císař. Po jeho smrti roku 1380 připadlo celé panství jeho synovci Petrovi ze Šternberka, který však neměl děti a tak po jeho smrti roku 1397 panství zdědil jeho švagr Petr z Kravař, který však zemřel již roku 1411. Panství převzal jeho syn Jindřich, který však padl ve vojsku krále Zikmunda Lucemburského pod Vyšehradem roku 1420. Roku 1415 se na hradě sešla drobná šlechta Olomoucka, aby zde podepsala list do Kostnice proti upálená Mistra Jana Husa. V husitské době, v letech 1426 - 1437, držela panství jeho sestra Eliška z Kravař, manželka Jindřicha z Rožmberka. Roku 1430 však oblehl Šternberk Prokop Holý s táborským vojskem. Po osmidenním dobývání husité hrad obsadili a v jejich moci zůstal plné dva roky a jeho novým hejtmanem se stal Jakub Kroměšín z Břesovic, který z hradu podnikal výpady až k hradbám Litovle a Olomouce. Měšťané ze zmíněných měst ale také z Uničova využili snížení stavu hradu v době husitských akcí v sousedních zemích a na hrad udeřili. Jeho obránci se roku 1432 vzdali, po nich panství získala do držení opět Eliška z Kravař. Jejím nástupcem se stal synovec Petra z Kravař, Jiří který zemřel roku 1466 a zanechal po sobě čtyři panství a stejný počet dcer. Šternberské panství obdržela nejstarší dcera Ludmila, provdaná za Alberta Kostku z Postupic, který byl přítelem krále Jiřího z Poděbrad. Po ovdovění se znovu provdala roku 1480 za Jana Berku z Dubé a Lipé. Za jejich působení došlo k přestavbě hradu, při niž se již uplatnily prvky renesanční architektury. Jedná se o kamenné nadpraží v prvním patře mezi velkým sálem a arkýřovou komnatou, dále pak pevnostní zeď po stranách mostu do parku, nebo hospodářské a správní budovy v podhradí. Po požáru města roku 1538 byl areál hradu rozšířen o renesanční křídlo s Vizitkovým sálem s unikátními hráňovými klenbami. Po smrti Jana Václava Berky roku 1565 přešlo panství sňatkem do rukou knížat z Münstrberka. Za třicetileté války město i hrad značně utrpěly, zejména za Švédské okupace v letech 1643 - 1650. Po vymření rodu Berků roku 1647 hrad sňatkem přešel do rukou vévodů Württemberským. Za jejich éry hrad postihla další pohroma, kdy hrad roku 1678 zasáhl požár po úderu blesku, který zničil část válcové věže. Dalšími a posledními majiteli hradu se stali Lichtenštejnové, kteří dva díly panství koupili roku 1695 a třetí díl roku 1700. Na počátku 18.století za knížete Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna byl ve druhém patře pořízen štukový strop a došlo také k vnějškovým úpravám. Chtěl také hrad nechat barokně přestavět, avšak k tomu nedošlo a baroko zasáhlo do vývoje hradu celkem nepatrně. Proto hrad nebyl dlouhou dobu užíván, chátral a pomalu se měnil ve zříceninu. Roku 1886 za Jana II. Lichtenštejna byl regotizován a opraven v duchu romantického historismu a dá se říci že i zidealizován. Při této rekonstrukci vznikly nové hradní objekty např. schodišťový palác, dále byla doplněna hradní opevnění a také bylo použito starších částí kamenné architektury, dovezené z jiných lichtenštejnských hradů a zámků. U hradu byl v letech 1907 - 1909 vytvořen lesopark. Celé sídlo se tak stalo luxusním sídlem, vybaveným historickým mobiliářem, obrazy, nábytkem, plastikami a gobelíny. Lichtenštejnům patřil hrad až do roku 1945 kdy byl na základě Benešův dekretů zkonfiskován, zároveň byl tomuto rodu zkonfiskován veškerý majetek v Čechách i na Moravě pro jejich příslušnost k německé národnosti, ačkoli se podle svědectví Lichtenštejnové neangažovali pronacisticky, ale spíše naopak. Na druhé straně však panovník Lichtenštejnského knížectví František Josef II. nabídl spolupráci Sudetoněmecké straně a profitoval ze spolupráce s německými okupačními úřady. Hrad tak od roku 1945 spravovala Národní kulturní komise. Od roku 1959 hrad spravuje krajské vlastivědné středisko v Olomouci. Od roku 1967 je chráněn jako kulturní památka ČR. Roku 2001 ho spravuje Národní památkový ústav a téhož roku byl zapsán i na seznam národních kulturních památek. Stav jednotlivých hradních objektů je poznamenán zejména nedostatečnou údržbou. Špatný stav byl zjištěn u opěrné zdi východního parkánu, západní hradby, terasy u válcové věže, kamenného mostu a ohradní zdi s kůlnou ve dvorku strážnice. Hrad se postupně opravuje a lépe udržuje, než za minulého režimu.