Hrad a Zámek Dolní Kounice

6. 7. 2023

Geografie:

Hrad a zámek stojí na kopci nad řekou Jihlavou v okrese Brno - venkov, ve směru na Znojmo, na okraji Bobravské vrchoviny.

Historie:

Přírodní ostroh uprostřed údolí nad říčním brodem řeky Jihlavy, vždy předurčoval toto místo pro výstavbu pevnostních staveb. Nalezené informace uvádí, že se na jižní Moravě nacházelo panství jednoho z nejstarších českých a moravských šlechtických rodů Kouniců. První zmínka o majiteli panství Vilému z Pulína, později z Kounic je z roku 1162. Rod pana Viléma měl za úkol chránit pohraniční území linie Mikulov - Znojmo. Pan Vilém se v družině knížete Soběslava zúčastnil řady bojových výprav do dolních Rakous ve jménu zájmu Českého knížectví. Při těchto výpravách měl vypálit řadu rakouských klášterů. Papež na pana Viléma z Pulína (Kounic) uvalil klatbu za jeho nájezdy do Rakous. Pan Vilém se klatby mohl zbavit na základě závazku, že postaví na svém panství klášter a vybaví ho. Tento závazek Vilém splnil až roku 1181, kdy nechal na svém panství konečna postavit klášter Rosa Coeli, jedná se tedy o nejstarší ženský klášter na Moravě. Stavba zámku, vlastně původně hradu probíhala v letech 1285 až 1330. Jádrem stavby je protáhlý lichoběžník, téměř obdelník, který je situován podle hrany prudkého svahu k řece. V pozdějších letech byl rozšiřován o další pásma hradeb, příkopů a padacích mostů. Sídlil v něm probošt, byly z něj spravovány majetky kláštera a bylo tako vykonáváno právo, včetně hrdelního. Král Václav II. vzal kounický klášter včetně klášterního hradu roku 1284 pod svůj patronát, což prakticky znamenalo začátek charakteru budování městečka, později města Dolní Kounice. V té době měl nad klášterem patronát panovník i papež. Klášteru, klášternímu hradu i samotným Dolním Kounicím výhody a prestiž. Bohatství kláštera mnohokrát přilákalo cizí vojska v touze po snadné kořisti. Proto bylo ve 14. století na vstupní straně vybudováno rozsáhlé předhradí s věžovou bránou a v 15.století byl hrad rozšířen o pásma hradeb, příkopů, padacích mostů a opevněn baštami. Četnými přestavbami opevnění v období vrcholné a pozdní gotiky se postupně změnil ve významnou moravskou pevnost a právě proto nebyl nikdy zcela dobyt i když se o to ve 14.století pokoušeli husité a později během 16 a 17.století Turci. To umožnilo zachování mnoha středověkých stavebních prvků do dnešní doby. Kolem třípodlažní palácové budovy obíhá ze tří stran velké vnější nádvoří, dnes z části obestavěné hospodářskými budovami. Roku 1527 zanikl klášter Rosa Coeli a proto panství oficiálně začalo patřit pod hrad. Roku 1537 hrad získal místokancléř Jiří Žabka z Limberka. Ten potřeboval reprezentační sídlo a proto jej nechal přestavět v renesančním slohu na zámek. Nechal zbudovat vnější dělovou baštu na jižním nároží paláce a mohutný barbakán před vstupní bránou. Do severního koutu vnitřního nádvoří umístil točité schodiště, které je bohatě zdobené po celé výšce kamennými reliéfy, které představují různé fantasktní živočichy. Pan Žabka také nechal snížit hradby, zasypat hradní obrané příkopy kolem hradu a zrušil všechny čtyři padací mosty. Pan Žabka nechal opravit i klášter a zvolil si jej i za rodinnou hrobku. Roku 1561 Žabkové prodali hrad i zámek pánů ze Zástřizl. Za jejich působení bylo přistavěno další obytné patro s rytířským sálem. Některé místnosti prvního patra byly zaklenuty klenbami s geometruzijícími štukovými ornamenty. Na východní baště nechali postavit kapli, do které se vstupovalo pozdně renesančním portálem a ve které byla druhotně osazena dvě gotická hrotitá okna. Bylo rozšířeno také předhradí. Roku 1578 jej prodali hejtmanovi Zdeňku Lvu z Rožmintálu a ten jej roku 1588 prodal panu Drnovskému z Drnovic. Za Drnovských došlo k mnohým stavebním změnám přímo ve městě. V roce 1604 byla postavena renesanční radnice, sídlo městských úřadů, hrdelní soud, Horenské právo i městská šatlava s mučírnou. Přestavbami Jiřího Žabky z Limberka a za Drnovských z Drnovic získal hrad podobu typického renesančního zámku, přičemž pevností charakter stavby zůstal zachován. Po bitvě na Bílé hoře jim byl majetek zkonfiskován, ačkoli se ničím neprovinili, jen nechávali lidi ve svém panství vyznávat víru dle jejich uvážení. Roku 1622 byl zámek prodán Ditrichštejnům, kteří jej sice po požáru roku 1623 nechali opravit, ale využívali ho jen jako sídlo správy panství. Roku 1663 dobře opevněný zámek odolal nájezdu tatarského vojska. Jediným vážnějším stavebním zásahem za Ditrichštejnů na počátku 18.století byly barokní úpravy v hospodářských budovách a stavba mohutné sýpky na jihovýchodní straně při dělové baště. Díky tomu se nám hlavní objekty původního hradu a pozdějšího zámku i s opevněním dochovaly se své původní gotické a renesanční dispozici. Zámek byl v majetku Ditrichštejnů do roku 1862, kdy rod vymřel po meči a majetek se dělil mezi čtyři sestry. Nejstarší z nich Terezie byla provdána za Jana Bedřicha, hraběte Herbersteina a získala právě Dolní Kounice. Za jejich vlády se započalo s záchrannými pracemi na zřícenině kláštera Rosa Coeli, ale zámek byl využíván především k hospodářským účelům, čímž docházelo k postupné degradaci některých prostor, zejména druhého patra. Tato pro zámek nijak příznivá situace se nezměnila ani po roce 1918. Po první pozemkové reformě Herbersteinové roku 1926 z finančních důvodů prodat Emilu Tomci, po jeho smrti roku 1935 jej zdědil jeho bratr Bohuslav. Ten jej však již roku 1937 prodal tehdejšímu obecnímu tajemníkovi Karlu Rubešovi. Za německé okupace na zámku sídlil wehrmacht. Při osvobozování na konci druhé světové války roku 1945 zasáhlo zámek několik dělostřeleckých granátů a tím došlo k jeho poškození. Po válce roku 1946 Karel Rubeš zámek vyměnil za vilu v Kašperských horách s doktorem práv Václavem Édlem. Po roce 1948 se však spolumajitelem objektu stal Státní statek a zámek tak byl z části znárodněn. Nějakou dobu v objektu bylo učňovské středisko s internátem. Teprve roku 1963 byl zámek i s opevněním zapsán jako kulturní památka. K definitivnímu znárodnění budov došlo roku 1974 a celý objekt přešel do správy KSSPPOP Brno, které mělo zájem zámek zrekonstruovat jako své reprezentační, kulturní a společenské centrum. K tomu ovšem nedošlo a zámek byl znehodnocen betonovým nástřikem, který měl zejména na nádvoří zajistit alespoň jeho částečnou konzervaci. Dlouhá léta zanedbání údržby objektu si vyžádala generální rekonstrukci, v níž od roku 1986 pokračoval nový správce, tehdejší Státní vědecká knihovna v Brně, která sem kromě svých depozitářů chtěla umístit Památník národního písemnictví. Tento záměr však bohužel zničil některé klenby, ale významně zlepšil statiku celého paláce. V roce 1992 byl zámek v rámci restituce navrácen do vlastnictví rodiny Václav Édla a všechny rekonstrukční práce byly zastaveny. Rodina neprojevila o využití objektu zájem, v důsledků čehož chátral a měnil se v ruiny, proto jej prodali brněnské společnosti vlastněné Františkem Zoubkem, která objekt vlastní dodnes. V roce 2006 byla zahájena rekonstrukce zámku, který je také od roku 2007 zpřístupněn veřejnosti. Majitel pilně pracuje na obnově zašlé slávy zámku. Nákladná a časově rekonstrukce přináší podstatné změny k lepšímu jak z hlediska stavu tak i možností využití této významné kulturní památky. Byly obnoveny veškeré plochy uvnitř a i vně zámku, dále pak krovy a střechy, opraveny narušené hradby, zajištěny budovy před zatékáním, zajištěno větrání promočených zdí a postupně instalována okna a dveře, obnoveny hospodářské budovy, vybudována hradní vinárna v hradních sklepích, zavedena voda odpady a elektrifikace. Budova sýpky s rozsáhlými sály je vytápěna a umožňuje celoroční provoz. Hrad a zámek je vyhledáván až ze zahraničí pro svatby, firemní akce a soukromé rodinné a společenské aktivity. V srpnu roku 2022 nabídli majitelé nemovitost k prodeji.

Natáčení:

O statečném kováři, Lekce Faust, Paví pírko, Četnické humoresky, Hlas pro římského krále, Labyrint (všechny zmíněné pořady se sice natáčely v klášteře Rosa Coeli, ale ten po dobu svojí existence patřil k hradu, později i k zámku, takže tyto pořady uvádím zde)

Majitelé:

1.Páni z Pulína (Kounic) (1162 - 1284) šlechtický rod

2.klášter Rosa Coeli (1284 - 1527)

3.královský majetek (1527 - 1537)

3.Páni Žabkové z Limberka (1537 - 1561) šlechtický rod

4.Páni ze Zástřizl (1561 - 1578) šlechtický rod

5.Rožmintálové (1578 - 1588) šlechtický rod

6.Páni Drnovští z Drnovic (1588 - 1622) šlechtický rod

7.Ditrichštejnové (1622 - 1862) šlechtický rod

8.Herbersteinové (1862 - 1926) šlechtický rod

9.Emil a Bohuslav Tomc (1926 - 1937) soukromí majitelé

10.Karel Rubeš (1938 - 1645) soukromí majitel